Andělé všehomíra

Velmi křehká je hranice mezi světem těch ještě „normálních“ a těch co se jim „točí v hlavě zeměkoule obráceně“. Stačí málo a ocitneme se ve světě podivných postaviček a ještě podivnějších názorů ...... „Za moje šílenství může NATO. Narodil jsem se v den, kdy naše země vstoupila do NATO. Každej rok protestujou komunisti proti mým narozeninám. Proto tvrdím, že vstupem do NATO ratifikovala vláda chaos v mé hlavě.“.... „Boha nezajímáme my, ani nikdo jiný. Je mrtvý, Nietzsche ho zabil. Jedinou větou. Řekl: Bůh je mrtev. A lidem bylo jasné, že to tak je.“ Nádherné a děsivé zároveň, krásná hudba. (25.09.2005)

Spíše než s nepřekonatelným Přeletem nad kukaččím hnízdem jsem zpozoroval jisté podobnosti s knihou či filmem "Veronika se rozhodla zemřít" (P. Coelho). Avšak zde je vše ještě tvrdší a bezútěšnější, až mi z toho vysychalo v krku. Mnoho myšlenek, nad kterými se zde nelze nepozastavit, však není nijak nových a každý, kdo je trochu přemýšlivý, je jistě už mnohdy sám řešil. Co je na tomto filmu však nové, je jeho osobité zpracování a jakási těžko vyjádřitelná, lehce mysteriózní, přitažlivá atmosféra. (28.03.2011)

Kouknul jsem se na to jen kvůli tomu, že jsem četl, že je podobný Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Nelituji toho. Výborné dialogy, kdyby se měli z tohoto filmu vybrat nejlešpí hlášky, šlo by to těžko. Dokonalá Paulova přeměna kvůli holce je výborné ztvárněná. Takovou návštěvu v restauraci, jako byla tady, bych si nechal líbit... (24.04.2004)

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - FOKUS: ISLAND - Retrospektiva: Fridrik Thór Fridriksson (Englar alheimsins / ENGLAR ALHEIMSINS / Andělé všehomíra) - To nejlepší co kdy Fridrik Thór Fridriksson natočil... - 30. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 3. místo - 3/4 filmu + 31. 7. 2010 - 1/4 filmu - 90% (02.08.2010)

Dosti depresivní snímek, jenž dokáže člověka okouzlit svou poetikou a také donutit k zamyšlení. Ne každý bude asi nadšený, protože divák navnaděný srovnáním s kukaččím hnízdem bude zklamán, ale těm, kteří se od (zbytečného a nesmyslného) porovnávání oprostí, se dostane opravdu nádherného zážitku. Na něm se výrazně podílí i hudba, kterou neskládal nikdo jiný než Sigur Rós. Velkou pochvalu zaslouží také herci, kteří předvedli opravdu dobré výkony, ale z nichž jasně vyčníval Ingvar Eggert Sigurðsson, jenž se do své postavy opravdu vžil a věřil jsem mu každý záchvat i slzu. A dokonce se i přes velmi depresivní vyznění filmu dočkáme i několika odlehčení v podobě úsměvných momentů, ale je jich právě jen tolik, aby nenarušily atmosféru snímku. (29.08.2010)