Andělé všehomíra

Tenhle film má vnitří sílu, jiskru, která člověka dokáže zasáhnout. Hypnotická hudba Sigur Ros očaruje, zneklidňující výkon Inara Eggerta Sigurðsson zamrazí a celkové pojetí může jednoho unudit a druhé srazit do kolen. Působivé ztvárnění schizofrenie, psyhiatrické léčbny i konců, které tyto nemoci mají. Rozmanitá škála pestré chuti a chladného přístupu ke skutečnosi. (05.03.2008)

Nenapadlo mě, že můj čtyřstý komentář náhodně padne na film s tématem schizofrenie a blázinec.Tím víc mě nenapadlo, že bude z Islandu, země, která je svým způsobem krásná, ale na opačném pólu stupnice pro mě. Nenapadlo mě, že islanďané si nedávají obrázky na zeď, což bylo velmi deprimující. Jak málo stačí, dotknout se té slabounké ,pomyslné hranice v našem mozku a jednoduše ji přejít na druhou stranu, tam, kde můžete být a létat jako andělé. Jak málo stačí, aby volní lidé, tam venku, před zdmi léčebny, se jimi také stali, bez jakéhokoliv předchozího varování. Jako Ragnar, jako Pauli......ale ten ještě zažil pocit komunity s podobnými lidmi v léčebně. Úžasná byla scéna, kdy dostali svěřenou důvěru a opušťák na pohřeb kamaráda a skončili v luxusní hotelové restauraci. Skvělý film za skvělé čtyři hvězdy........věčně na začátku, věčně na konci......tam jsem totiž taky. (23.11.2013)

Spíše než s nepřekonatelným Přeletem nad kukaččím hnízdem jsem zpozoroval jisté podobnosti s knihou či filmem "Veronika se rozhodla zemřít" (P. Coelho). Avšak zde je vše ještě tvrdší a bezútěšnější, až mi z toho vysychalo v krku. Mnoho myšlenek, nad kterými se zde nelze nepozastavit, však není nijak nových a každý, kdo je trochu přemýšlivý, je jistě už mnohdy sám řešil. Co je na tomto filmu však nové, je jeho osobité zpracování a jakási těžko vyjádřitelná, lehce mysteriózní, přitažlivá atmosféra. (28.03.2011)

První setkání s Islandskou kinematografií dopadlo na výbornou. Andělé všehomíra jsou nakonec takoví jinačí, než jsem od nich očekával. Nádherná krajina, fantastická muzika, skvělé herecké výkony na úkon toho, že je to relativně malá země to dokáže potěšit. Oni se ve filmové a hudební branži dokáží podpořit a nakonec z toho vzniká kontraprodukce takového kalibru. Příběh samotný je prošpikován lehkým nezávazným humorem, který ulehčí řadu výborných scén, které jsem sledoval i několikrát za sebou. Možná má hodně na svědomí muzika, ale samotný příběh vyplívající z knihy také islandského spisovatele za to rozhodně stojí. --- Já skončím jako zubař v nějaký díře. Moje největší radost bude trhat tesáky politickým odpůrcům. (24.08.2007)

Problém bude v tom, že hlavný hrdina mi nie je sympatický, čo nesúvisí s jeho diagnózou, ale skôr samotným chladným zjavom a divným chovaním. To síce s jeho chorobou súvisí, ale jeho kolegovia z liečebne by boli možno pre výber ústredného protagonistu lepším riešením. A to hovorím ako človek, ktorý má medzi najlepšími kamarátmi schozofrenika a rozhodne ide o sympatickejšieho človeka. Kto nevie ako vyzerá Baltasár Kormákur, tak tu sa to dozvie. Je fajn, že Fridriksson a Paalgard snímajú Island nie zrovna ako reklamu pre cestovné kancelárie, jediná pekná budova tu je prezidentský palác, či ako to nazvať. Blázni sme všetci, ide o uhol pohľadu, to je jasné. A kto to stále nechápe, nech si pozrie tento film. (02.04.2021)