Andělé všehomíra

A začalo to tak krásně : "Kdybych mohl, zaplnil bych tvůj pokoj polibky, zamknul je uvnitř a klíč zahodím." Pak už je to jen syrově smutný příběh, kde se pomalu všechny životní vlákna Pallova života slijí v jedno velké, které vás dovede až k nevyhnutelnému závěrečnému konci. Místy jsem se sice musela mírně usmívat, ale jinak to byl velmi hluboký a niterný zážitek s mnoha moudry, pro které stojí za to tenhle snímek vidět. Začala jsem citátem z filmu a tak ukončím tento komentář také jedním, ale z těch úsměvnějších : "Teď se snaží přiblížit blázince co nejvíce domácímu prostředí. A proč? Asi proto, že doma je to dneska jako v blázinci." (26.07.2015)

Nenapadlo mě, že můj čtyřstý komentář náhodně padne na film s tématem schizofrenie a blázinec.Tím víc mě nenapadlo, že bude z Islandu, země, která je svým způsobem krásná, ale na opačném pólu stupnice pro mě. Nenapadlo mě, že islanďané si nedávají obrázky na zeď, což bylo velmi deprimující. Jak málo stačí, dotknout se té slabounké ,pomyslné hranice v našem mozku a jednoduše ji přejít na druhou stranu, tam, kde můžete být a létat jako andělé. Jak málo stačí, aby volní lidé, tam venku, před zdmi léčebny, se jimi také stali, bez jakéhokoliv předchozího varování. Jako Ragnar, jako Pauli......ale ten ještě zažil pocit komunity s podobnými lidmi v léčebně. Úžasná byla scéna, kdy dostali svěřenou důvěru a opušťák na pohřeb kamaráda a skončili v luxusní hotelové restauraci. Skvělý film za skvělé čtyři hvězdy........věčně na začátku, věčně na konci......tam jsem totiž taky. (23.11.2013)

První setkání s Islandskou kinematografií dopadlo na výbornou. Andělé všehomíra jsou nakonec takoví jinačí, než jsem od nich očekával. Nádherná krajina, fantastická muzika, skvělé herecké výkony na úkon toho, že je to relativně malá země to dokáže potěšit. Oni se ve filmové a hudební branži dokáží podpořit a nakonec z toho vzniká kontraprodukce takového kalibru. Příběh samotný je prošpikován lehkým nezávazným humorem, který ulehčí řadu výborných scén, které jsem sledoval i několikrát za sebou. Možná má hodně na svědomí muzika, ale samotný příběh vyplívající z knihy také islandského spisovatele za to rozhodně stojí. --- Já skončím jako zubař v nějaký díře. Moje největší radost bude trhat tesáky politickým odpůrcům. (24.08.2007)

Film značně připomíná zde již mnohokrát zmiňovaný Přelet nad kukaččím hnízdem. Ačkoliv nedosahuje jeho kvalit co se scénáře týče a postrádá výraznou osobu Jacka Nicholsona, dá se počítat mezi velmi počiny na toto téma. Osobně se mi líbil přístup k popisu rozvoje škaredé nemoci jménem schiozfrenie. Ve filmech obyčejně nevidíme postupný rozvoj (zkrátka tak jak to ve skutečnosti opravdu je), ale náhlé rupnutí v kouli. Postava Paula se nejdřív začne chovat trochu divně, posléze si toho všímá jeho okolí a nakonec je soužití s ním absolutně nesnesitelné, což vede k jeho umístění do blázince. Zde ho dají dohromady, vrátí se domů, po čase vysadí medikaci a vše začíná znovu. Dokonale realistické. A herec, který Paula zosobňuje a jehož jméno nejsem schopna ani napsat, by si určitě zasloužil nějakou islandskou filmovou cenu (pokud jí už nemá), protože jsem mu toho schizofrenika opravdu věřila. Rozhodně bych film doporučila všem těm, kteří se chtěji dozvědět něco o schizofrenii, protože je to zatím nejlepší snímek, který se touhle nemocí zabývá. (03.12.2013)

Dosti depresivní snímek, jenž dokáže člověka okouzlit svou poetikou a také donutit k zamyšlení. Ne každý bude asi nadšený, protože divák navnaděný srovnáním s kukaččím hnízdem bude zklamán, ale těm, kteří se od (zbytečného a nesmyslného) porovnávání oprostí, se dostane opravdu nádherného zážitku. Na něm se výrazně podílí i hudba, kterou neskládal nikdo jiný než Sigur Rós. Velkou pochvalu zaslouží také herci, kteří předvedli opravdu dobré výkony, ale z nichž jasně vyčníval Ingvar Eggert Sigurðsson, jenž se do své postavy opravdu vžil a věřil jsem mu každý záchvat i slzu. A dokonce se i přes velmi depresivní vyznění filmu dočkáme i několika odlehčení v podobě úsměvných momentů, ale je jich právě jen tolik, aby nenarušily atmosféru snímku. (29.08.2010)