Andělé všehomíra

A začalo to tak krásně : "Kdybych mohl, zaplnil bych tvůj pokoj polibky, zamknul je uvnitř a klíč zahodím." Pak už je to jen syrově smutný příběh, kde se pomalu všechny životní vlákna Pallova života slijí v jedno velké, které vás dovede až k nevyhnutelnému závěrečnému konci. Místy jsem se sice musela mírně usmívat, ale jinak to byl velmi hluboký a niterný zážitek s mnoha moudry, pro které stojí za to tenhle snímek vidět. Začala jsem citátem z filmu a tak ukončím tento komentář také jedním, ale z těch úsměvnějších : "Teď se snaží přiblížit blázince co nejvíce domácímu prostředí. A proč? Asi proto, že doma je to dneska jako v blázinci." (26.07.2015)

Nenapadlo mě, že můj čtyřstý komentář náhodně padne na film s tématem schizofrenie a blázinec.Tím víc mě nenapadlo, že bude z Islandu, země, která je svým způsobem krásná, ale na opačném pólu stupnice pro mě. Nenapadlo mě, že islanďané si nedávají obrázky na zeď, což bylo velmi deprimující. Jak málo stačí, dotknout se té slabounké ,pomyslné hranice v našem mozku a jednoduše ji přejít na druhou stranu, tam, kde můžete být a létat jako andělé. Jak málo stačí, aby volní lidé, tam venku, před zdmi léčebny, se jimi také stali, bez jakéhokoliv předchozího varování. Jako Ragnar, jako Pauli......ale ten ještě zažil pocit komunity s podobnými lidmi v léčebně. Úžasná byla scéna, kdy dostali svěřenou důvěru a opušťák na pohřeb kamaráda a skončili v luxusní hotelové restauraci. Skvělý film za skvělé čtyři hvězdy........věčně na začátku, věčně na konci......tam jsem totiž taky. (23.11.2013)

Kouknul jsem se na to jen kvůli tomu, že jsem četl, že je podobný Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Nelituji toho. Výborné dialogy, kdyby se měli z tohoto filmu vybrat nejlešpí hlášky, šlo by to těžko. Dokonalá Paulova přeměna kvůli holce je výborné ztvárněná. Takovou návštěvu v restauraci, jako byla tady, bych si nechal líbit... (24.04.2004)

Českej název a hlavně plakát filmu působí jako nějakej levnej komediálně laděnej film. Opak je pravdou. Englar alheimsins je film, kterej staví na depresi, beznaději a na skvělym soundtracku v čele se Sigur rós. Povrchně se to dá k Přeletu připodobnit, ale když pak oba filmy porovnáte, jsou úplně o něčem jinym. (02.12.2009)

Tenhle islandský filmeček jsem shlédl úplnou náhodou a navíc jsem nestihl vidět začátek. Přesto jsem dokázal vydržet zírat na celé titulky s otevřenou pusou, což se mi tak často nestává. Velká většina filmu, odehrávájící se v psychiatrické léčebně, nebo jen krůček od ní, je plná beznaděje a smutku a když se už konečně objeví světélko naděje, uzemní vás zpět do reality. Hlavní - Paulova postava působí jako hromádka neštěstí (a taky že jí je) a určitě si vyžádá soucit mnoha diváků a nejednou ukápne i ta slzička. Vše to umocňuje také depresivní, ale nádherná scenérie Islandu a fantastická hudba Sigur Rós, jíž jsou protkány ty nejemotivnější části filmu. Všem ze štábu se klaním až k zemi a děkuji za ten zážitek. (20.06.2005)