Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)

(více)

Recenze (103)

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Tohle je překvapivě silnej film, alespoň pro mne tomu tak bylo, když jsem jej pár let zpátky viděl, nic jsem od něj nečekal a ani sem skoro nic nevěděl o životě Farinelliho. Jak už tu bylo řečený, člověk si myslí, že to bylo natočeno před pár lety a ne v devadesátym čtvrtym... Ale stejně by se pár horších míst našlo... Osobně doufám že si bratři, režisér a autor hudby nepůjčili nějaké aspekty svého života do scénáře ´=oD ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Farinelli - skutečná historická postava, pěvec, jenž byl vykastrován, a jeho hlas tak dostal zabarvení, kterého jinak muži nejsou schopni. Pěvec, během jehož vystoupení ženy omdlévaly. Mimořádný hlas a mimořádný výpravný kostýmní film, který lze jen doporučit. Mimochodem Farinelliho hlas byl ve filmu vytvořen digitálním smícháním ženského a mužského operního hlasu, aby se tak dosáhlo kýženého výsledku. ()

Reklama

Ducharme 

všechny recenze uživatele

Podle hodnocení i komentářů jsem čekala víc než jen herce, který se nedovede trefit do playbacku, herečku s přihlouplým výrazem nebo Handela, kterému před natáčením zapomněli zapojit mimické svaly. Místy až šokující vztah mezi dvěm bratry je podán, dle mého názoru, dost nudně. Farinelliho jedinečný život by zasloužil rozhodně důvtipnější zpracování. Díky jen za tu nádhernou hudbu! ()

Laurent

všechny recenze uživatele

Autorem tohoto komentáře je Adam Krupička, člen České Handelovy společnosti, který mě požádal o vložení. Ano, tento film prostě zklamal - nevzal si ani trochu lesku ze spektáklu barokního divadla, ani trochu opojení z časů toho střeštěného 18.století. Vše, co vidíme, je falešné a laciné - výkony herců, jejich vyjádření bolesti nebo rozhořčejí je spíše podáno neprofesionální mimikou a nedotaženými gesty, láska a zápal pro umění je podán s ostrychem, nepřesvěčině a místy dost drsně, až hrubě. "Dělení" bratrů v sexuálních sférách jen dokazuje omyl filmařů, kteří si myslí, že "sexem přece nejde nic zkazit". Jediné, co film Farinelli přináší a čím obohacuje dějiny světového filmu, je NEJLEPŠÍ ZTVÁRNĚNÍ POSTAVY GEORGA FRIDRICHA HANDELA V DĚJINÁCH VŠECH UMĚNÍ OD HANDELOVI SMRTI V ROCE 1759! Skutečně je tomu tak, nizozemského herce Jeroena Krabbé jsme sice mohli najít jen v průměrných filmech a jedné bondovce, ale tímto výkonem stmelil veškeré přednosti filmu před literaturou a smetl z prvenství v handelovského zpodobnění romanopisce Romaina Rollanda a jeho "Handelův portrét". Je zde naprosto vše, mistrův nesmlouvavý a brutální smysl pro uměleckou pravdu, jeho uhranutí hudbou i distanc od okolního světa. Nezapomenutelná scéna z Farinelliho ukazují Handela ve třech smělých podobách - 1.scéna v zákulisí, kdy mluví k Farinellimu, který sedí na koni - máme před sebou člověka, který není zvyklý jednat s lidmi v rukavičkách, jde přímo k věci a jak jednou řekl Mozart "udeří jako hrom, kdy jen chce" 2. scéna na půdě, kde překvapí staršího Brosciho - "řekněte mi, kde je má opera a já vás pak třeba nechám dál zalezlého jako krysu na té vaší půdě, zloději!" i toto je Handel, člověk, který zná cenu peněz a ví, jak zlá je konkurence 3. scéna na jevišti, kde Farinelli čte dopis - "je čas odevzdat to bohu" to je Handel, který píše Mesiáše a Juddu Makabejského. Doporučuji zhlédnout všem lidem, kteří mají co dočinění s dějinami hudby. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Musím přiznat, že Corbiaův snímek Král tančí se mi do vkusu i do nálady trefil o poznání víc. Farinelli sice dokáže nabídnout eleganci šlechtičen v dobových kostýmech, barokní nádheru paláců a přepych sídel tehdejší honorace, ale tak nějak neumí nabídnout strhující příběh hodný Formanova Amadea. Je to spíš taková ta estetizující nuda, která pošilhává po nějakém tom festivalovém vavřínu. Příznivci klasické hudby a operního zpěvu si můžou připsat hvězdičku navíc, ale opět musím připomenout Amadea, který dokázal klasickou hudbu prodat dnešnímu divákovi výrazně lépe. Celkový dojem: 50 %. ()

Galerie (33)

Zajímavosti (3)

  • Farinelliho party, ktoré žiadny zo súčasných spevákov nie je schopný zaspievať, boli v tomto filme rozdelené medzi kontratenora D. L. Ragina a sopránistku Ewu Mallas-Godlewskú, zostrihané a potom počítačovo spracované, aby sa dosiahla jednotná farba hlasu. (Kristusazapad)
  • Carlo Broschi přijal umělecké jméno Farinelli jako projev díků rodině Farinů, nazývané též Conratelli Farini. Tato rodina přejímala určitou formu sponzorství nad kastráty. Kastrace byla v Itálii zakázána v roce 1780, poslední kastrovaný zpěvák zemřel roku 1912. (Zdroj: Cinema) (Terva)

Reklama

Reklama