Farinelli
Farinelli
Režie:
Gérard CorbiauKamera:
Walther Vanden EndeHrají:
Stefano Dionisi, Enrico Lo Verso, Elsa Zylberstein, Caroline Cellier, Marianne Basler, Jacques Boudet, Pier Paolo Capponi, Delphine Zentout (více)Obsahy(1)
Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)
(více)Recenze (103)
Podle hodnocení i komentářů jsem čekala víc než jen herce, který se nedovede trefit do playbacku, herečku s přihlouplým výrazem nebo Handela, kterému před natáčením zapomněli zapojit mimické svaly. Místy až šokující vztah mezi dvěm bratry je podán, dle mého názoru, dost nudně. Farinelliho jedinečný život by zasloužil rozhodně důvtipnější zpracování. Díky jen za tu nádhernou hudbu! ()
Je to celé takové pěkně okostýmované, barevné, velkolepé a pro obdivovatele vysoko položených tónů (bohužel mezi ně nepatřím) je Farinelliho hlas jistě fascinující. Ale nemohu si pomoci, někdy až úporná snaha tvůrců zdůraznit JAK MOC se bratři Brocchiovi dělí o VŠECHNO mi maličko připomněla ono okřídlené: "Před hájovnou stojí zaražený pilot". ()
K ripovmu komentáru ťažko niečo dodávať. Snáď len, že tento film vám poskytne hlboký emocionálny aj umelecký zážitok. Či už ide o kostýmy, líčenie alebo zachytenie ducha doby, všetko je do detailov prepracované. Kastráti boli vo svojej ére niečo ako dnešné spevácke megahviezdy. Je fascinujúce nahliadnuť do života spoločnosti, ktorá ich zatracovala a milovala zároveň a ich osobného rozpoltenia medzi obrovským úspechom a bolestnou existenciou. ()
Hodně mi to připomínalo film Libertin. Oba mají moc zajímavou zápletku, jsou historické a popisují život významného člověka své doby. Oba jsou napůl (no, možná i víc) vymyšlené. Oba využívají parádní kostýmy, herce atd. A oba jsou z nějakého podivného důvodu zdlouhavě nudné. Naopak další dvě díla - Vzpomínky Casanovy a Amadeus, které jedou podle stejné "šablony" volného vyprávění excentrického a nadčasového umělce, jsou zábavná a úžasná. Nevím, kde Libertin a Farinelli udělali chybu. Jednoduše jim chybí "jiskra". ()
Příběh o nejslavnějším kastrátovi všech dob se skutečně příliš nepovedl, dějová linka totiž nemá v podstatě co nabídnout, pouze řešení tvůrčích krizí ať už Händela nebo Farinelliho bratra, odmítání spolupráce umělců, také účinkování zbytečných postav, nebo sexuologický problémy samotnýho Farinelliho, i když jimi nejspíš podle tohoto snímku netrpěl, na to že mu byla vajca odňata již v šesti letech a ve skutečnosti by v dospělosti vyzněl spíš jako ošklivá ženská, se chová a hlavně vypadá jak alfa samec se sportovním a svalnatým tělem a mocně rašícím vousem. A nakonec ani ten zpěv s hudbou mě nijak zvlášť neoslnil. Pro mě pouze kostýmní podprůměr. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (3)
- Carlo Broschi přijal umělecké jméno Farinelli jako projev díků rodině Farinů, nazývané též Conratelli Farini. Tato rodina přejímala určitou formu sponzorství nad kastráty. Kastrace byla v Itálii zakázána v roce 1780, poslední kastrovaný zpěvák zemřel roku 1912. (Zdroj: Cinema) (Terva)
- Farinelliho party, ktoré žiadny zo súčasných spevákov nie je schopný zaspievať, boli v tomto filme rozdelené medzi kontratenora D. L. Ragina a sopránistku Ewu Mallas-Godlewskú, zostrihané a potom počítačovo spracované, aby sa dosiahla jednotná farba hlasu. (Kristusazapad)
- Miranda Richardson mohla hrať Margareth Hunter a Armin Mueller-Stahl mohol stvárniť Georgea Handela. (classic)
Reklama