Sowon

Ach ti jihokorejci... Když jsem se nedávno dodíval na film Dogani, slíbil jsem si, že se zas delší dobu nebudu pouštět do něčeho tak smutného a drsného, že si prostě dám oddech od těchto veskrze negativních dramat. Jenže já si prostě nedám pokoj a šel jsem do toho znovu. A v případě "So-won" jsem ani pořádně nevěděl, do čeho vlastně. Název (anglický distribuční) zněl doslova nadějně... obsah filmu už méně, ale přesto jsem to risknul. A to jsem neměl dělat. Pozitivní je, že jsem konečně po roce zase viděl film, kterému jsem bez sebemenšího zaváhání udělil 5 hvězdiček. Jenže za jakou cenu? Nepamatuji si, kdy mě nějaký film takto emocionálně rozsekal. Aha, už vím, před rokem to byl Nae meori sogui jiugae. A že to byl po tom roce opět právě film jihokorejský, tak to nejspíš nebude náhoda s tím jejich všeobecně vysokým hodnocením. Nebudu sem psát, o čem film je, to si přečtete v obsahu. Napíšu sem raději, že se rozhodně nejedná o film pro každého. Silně nedoporučuji těm, co se (tak jako já) velmi snadno dojmou a nebo mají sklony k přecitlivělosti, pokud se jedná o násilí, obzvláště na dětech. Protože tohle by pohlo i skálou... A nemyslím si, že by se zde jednalo o nějaké prvoplánové či laciné ždímání slz. "So-won" je prostě pohledem na realitu doširoka otevřenýma očima. Pohled na život jedné ne zas tak úplně dokonalé rodiny po strašlivé životní zkušenosti. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků. (28.05.2014)

Desivy snimek, na ktery uz mozna nikdy nebudu mit chut se podivat. Presto se jedna o neuveritelne dobre natoceny a hlavne zahrany film. Sceny, kdy mala Se-won je s Kokomongem ci dialogy s terapeutkou jsou neskutecne. Pokud si tento film nekdy pustite, nikdy na nej nezapomenete. Neni moc o cem k tomuto filmu psat... (01.09.2014)

Reziser Joon Ik Lee natocil genialny film o tom, jak isty pedofil znasilnil dievca a ono sa z toho bude do konca zivota spamatavat. Joon Ik lee ma rezisersky talent, to vidim hned z kazdej filmarskej sceny, kulisy su nadherne, dialogy genialne, namkane. Nechybaju ani sudne sceny, ktore tu ale vhodne pasuju. Nadhera, korejska kinematografia ma zacina zaujimat, s najvyssim hodnotenim nevaham . 100 % (14.05.2019)

Opravdu syrový příběh rodiny, jimž brutálně znásilní osmiletou dceru. A pěkně po korejsku, protože to jsou pomalu dnes už jen oni, kdo dokáže syrovou emoční realitu zvládnout tak, že vás drapne do pazourů a vláčí, dokud vás neuvláčí. Ten film není nijak explicitní, ale možná kdyby byl, bylo by to nějaké odlehčení. Takhle prostě cítíte ne s rodinou, ale jako byste u toho sami byli. Víte, já se držel, snažil se, ale když kolega a kamarád otce oběti ztropil u soudu výtržnost jen proto, aby to nestihl udělat otec oběti a uchránil ho tak od toho, tak jsem tomu prostě nechal volný průběh a spustil jako Škopková u Angeliky. A co mě rozsekalo úplně nejvíc, ten film má, i při šem tom hnusu, o kterém pojednává, lidsky komické scény (poprvé jsem se málem rozeřval, když si otec na hlavu nasazuje masku dceřiny oblíbené postavičky, aby se před ním přestala stydět - ta scéna je stejně dojemná, jako zábavná). Uf, to zase bylo dobrovolné lehnutí pod emoční parní válec. Jeden z těch filmů u něhož máte půlku prostě rozmazanou. (12.02.2016)

Jeden z najsmutnejších námetov aký si len môže niekto predstaviť. Možno som čakal troška silnejšie dramatické spracovanie a ťaživú emotívnu rovinu už hneď od začiatku, ale čo film stratil v tomto smere, si bohato vynahradil svojou obsažnou stránkou a samotným príbehom, ktorý na záver vygradoval do prenádhernej pointy a s tým spojeného očakávanému pretlaku pocitov. Nakoniec to predsa len to dievčatko zvládlo najlepšie zo všetkých, jednoducho krása. Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (20.04.2015)