Kapsář

Hodně minimalistický Bresson. S filosofii hlavní postavy (Martin LaSalle) se nemůžu úplně ztotožnit (produktivní chlapík, který věří, že část populace se musí živit zločinem a on patří k ní), když k tomu přidám hodně vyprázdněné herecké výkony (kde právě LaSalle s jeho camusovskými cancy patří k nejslabším) tak to zachraňuje už jenom krátká stopáž. Z úcty k Bressonovi a velmi dobře natočeným kapsářským scénám dávám za tři. (26.05.2014)

Velice citlivý film téměř až do nitra duše jednotlivých osob. Kapsář Michel si sám o sobě myslí že je kapsář z přesvědčení , věří totiž, že někteří lidé jsou tu od toho, aby porušovali zákony, a právě on se mezi ně počítá. Jeho přítelkyně Jean a policejní komisař jsou však jiného názoru, a pokoušejí se ho přesvědčit o opaku. Bressonův film ještě jakožto ukázka a později typický film nastupující francouzské "Nové vlny", vykazuje už veškeré charakteristické znaky jeho pozdější tvorby. Dialogy jsou vyslovovány takřka nezvučně, aniž je do nich vložena zvláštní dramatičnost. Také ve vizualitě se Bresson vzdal jisté efektnosti, avšak právě tato jakási odříkavost a úspornost projevu propůjčuje filmu zvláštní a svébytnou dynamiku kterou u jiných filmů od jiných autorů jen tak nenajdeme. (10.10.2006)

Už jsem Bressona zřejmě prokoukla. On si vzal jednoduše za cíl, že vycucá z diváka všechny jeho možné i nemožné pocity a nechá jeho intelekt, pokud náhodou nějaký vlastní, v klidu podřimovat. V Kapsáři si dal záležet, abychom co nejlépe na vlastní kůži pocítili izolaci a napjatou atmosféru při vykonávání zlodějského řemesla a nerozumovali nad morální či lépe nemorální stránkou této aktivity. Nutno podotknout, že choreografie baletících ruček chmatalek byla vskutku mistrovská. (04.11.2011)

Příjemné realistické drama se zamyšlením nad myšlenkovými pochody notorického zloděje, inspirující se Zločinem a trestem (myslím si, že k nějakému povědomí o Dostojevského díle bude stačit shlédnutí filmu), na kterém mě nejvíce zaujal herecký výkon Martina LaSalle coby hlavní postavy Michela - svým hereckým projevem dokázal vzbudit pocit vnitřní nejistoty, aniž by měl tendence jakkoli přehrávat, ať už hlasem či gesty. (23.05.2010)

Posedlost drobnými krádežemi, sehraný tým kapsářů úřaduje ve vlaku, v hale a Michel trénuje na speciální taktiku v metru (s novinami) a v obavách čeká na zatčení. Tomu se přece nemůže vyhnout. Okradl svou matku, přátelé si nejsou jistí, všude chybí důkazy. Neskutečné. Na minimu je rozehráno strašně moc, užití komentáře a obrovská elipsa (Michelovo potulování přes Milán, Řím a Londýn) posunují příběh s věčností svižně dál a dál. Hra detailů, jemných pohybů (obnos peněz v ruce střídají želíska a pevný stisk) a pohledů. Přesto jakási vykupitelská nálada (spjatá s hudbou), jako na konci K smrti odsouzený uprchl, Jeanne je v podstatě anděl, který antihrdinu obrátí na cestu pokory zpět. (28.01.2010)