Muž bez minulosti

Doteraz najlepší kúsok od Akiho Kaurismaki je jeho najvypiplanejšie dielko - neodlišuje sa výrazne od jeho iných filmov, ale tentokrát dokázal vo svojom filme oživiť jeho typické outsiderské postavy do takých rozmerov, že nie sú len cool panoptikom akov Tatjane či Juhovi, ale romantický motív prekonáva doposiaľ jeho najlepší kúsok Mraky odtiahli. K tomu dokonalá hudobná zložka, nezávislé európske kino v najlepšej forme. (16.05.2005)

jak se tady pozastavoval nad tím že to není romantická komedie (golfista)... ona je to taková trochu fantaskní romance s komickými prvky - určitě by se to těžko zařazovalo :) film je krásný, o tom není sporu, stojí hlavně na herectví Markka Peltoly (já fakt nevím proč tady všichni nadávají na herce) a na scénáři Kaurismakiho - perlička: všimněte si kolik je v tom filmu kladných postav - skoro všechny! oproti starším Kaurismakiho filmům je to tedy výrazný posun někam úplně jinam... 8/10 (13.01.2007)

hovorte si čo chcete, mne sa tento spôsob filmu páčil, a zabavil som sa. Dej, .... postavy... dialógy .. ba i samotný príbeh ... všetko tak nejak navodené do zvláštneho až absurdného stavu .. čo napokon filmu dalo charakteristicky rys - a charakter. Film odporúčam sledovať s titulkami a užijete si "dokonalost absurdity! .... hihi ... a na záver .. taká milá spomienka na ... "Smúti snáď strom za svojim opadaným lístím? " :) (29.01.2015)

Asi najoblúbenejší a najznámejší Kaurismakiho film. Vyznačuje sa tým, čo majú na ňom jeho priaznivci radi, čiže svojbytnými postavičkami, suchým humorom a happy endom. Teda aspoň podľa toho, čo som od neho videl. Jednoduché posolstvo sa v európskom arte vidí dosť poskromne, hlavne, ak má byť pozitívne. Kaurismakimu sa darí bezkolízne prepojiť rozprávkovosť a tvrdú realitu fínskej lúzy. (18.05.2012)

Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se uchýlil ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych ji dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%]          // PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých českých interpretů z 80. let: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) (06.05.2023)