Jak jsme hráli čáru

Další snímek, vypořádávající se s rudou minulosti naší společné republiky. Opět před srpnové týdny a měsíce a opět osobní i rodinné osudy. V tomto případě má ovšem film velmi slušnou úroveň, až na pár trochu laciných míst a také možná přehnané chování některých dětí (banda černogardistov by se spíše hodila do filmu z konce druhé sv. války) se jedná o velmi autentickou podívanou do minulosti. Ukázkové vedení dětských herců je základem kvalit celého snímku a může být inspirací pro mnoho jiných tvůrců. Slovenština, čeština maďarština, skvělá režie i velmi slušné vyprávění Petrova příběhu, jehož dospívání se díky době velmi urychlí a jeho morální priority se stávají silnějšími než u většiny dospělých. (02.01.2016)

Jak už tady podotknul Enšpígl, jde o velmi nenápadný snímek. Kdybych ho náhodou nezaregistrovala v programu ČT, tak jsem ho přešla bez povšimnutí. Příběh je určen pro malé i velké. Každý si tu najde to své. Průvodcem nám je malý Petr, žijící u babičky a dědečka, jehož očima celé dění sledujeme a prožíváme. Je dobře, že takové filmy ještě vznikají. Děti mají jiné vnímání světa a vidí věci jinak než dospělí, dost často jako hru, kdy si plně neuvědomují reálné nebezpečí, které jim může hrozit. (04.07.2016)

Když jsem po pár minutách zjistil, že koukám na předabovanou verzi (ze slovenštiny!) filmu, tak jsem se docela zhrozil. Ten dabing je místy fakt dost děsnej, ale jinak se jedná o příjemné filmové překvapení. Je to trochu epizodické, trochu vykonstruované, ale taky milé a myslím, že i dobře dobu vystihující (což ale úplně neposoudím). Vizuálně televizně působící, ale herecky velmi přirozené - zejména trojice Lasica, Šafránková, Vetchý. Ale i děcka v pohodě, zejména "pomalejší" kamarád hrající očima. Celkově po emoční stránce je to skvěle zvládnuté, i když pravda, místy za cenu již zmiňované určité vykonstruovanosti. (21.03.2019)

Film plný skvělých hereckých výkonů. Těžkého dětství v těžké době a komplikovaných přátelstvích a ještě komplikovanějších nepřátelstvích. Zároveň ale film, který místy nedrží pohromadě. Jakoby byl slepencem různých scén, které na sebe nijak nenavazují, jen aby byla vyplněna dějová linka ne/setkání syna s rodiči. Nelíbí se mi ta nesourodost a některé pro příběh zbytečné pasáže. Naopak se mi líbí, že občas tvůrci šli až na dřeň a nebáli se ukázat krutou realitu ve světě dětí. Ve výsledku tedy jde o lepší průměr, který zůstal jen kousek před tou čtvrtou hvězdou. Mírný palec nahoru. 70% (28.10.2017)

Příběh malého chlapce, který zůstal v péči prarodičů, mě zaujal na první dobrou, neb malý Labuda je naprosto odzbrojující stvoření, Milan Lasica s Libuškou Šafránkovou jsou tu báječní, k tomu se mi líbí slovenština, ráda ji poslouchám.. No, na druhou stranu jsem nerozuměla ani ň z té hatmatilky, kterou se spolu ti dva tajně bavili.. Ondra Vetchý dal tu zelenou gumu v kvalitě A+, Szidi Tobiášová mě vyloženě potěšila, pak mě zaujal ještě Milan Ondrík a Miro Noga.. A ten dětský svět dokáže být krásný i krutý zároveň, stejně jako ta naše tíživá minulost.. Pro mě příjemné filmové ohlédnutí.. (13.06.2021)