Jak jsme hráli čáru

Pekny film, ktery se odehrava ve druhe polovine sedesatych let minuleho stoleti. Ve filmu neni moc dejovych zvratu, ale je celkem zajimave sledovat kazdodenni zivot deti v pohranici. Milan Lasica je vyborny a da se rict, ze na nem stoji cely snimek, zdatne mu sekunduje i slovensky a madarsky mluvici Libuse Safrankova, Ondrej Vetchy ci Ondrej Maly v mensi roli. Nejedna se o dilo, ktere trvaleji zustane v mysli divaka, ale na jedno, dve zhlednuti nemuze urazit. Kazdopadne me Juraj Nvota prijemne prekvapil. (02.01.2016)

Nepochopím, proč se slovenské filmy u nás dabují. Pokaždé to filmu ubere na uvěřitelnosti. Na druhou stranu – Jak jsme hráli čáru je skvělý už z podstaty. Dlouho jsem se nesetkal s tuzemským (popřípadě slovenským filmem), který by vážná témata (zde období komunismu) byla vyprávěna neotřelou formou v očích dítěte. Juraj Nvota našel díru na trhu a udělal to zatraceně dobře. Atmosféra byla skvělá, všechno to bylo krásně upřímné, lidské, byla radost na podobný film koukat a musím říct, že jsem si ho díky tomu moc užil. Skrytá perla v československé kinematografii, která si zaslouží lepší hodnocení než to, jaké tady aktuálně má. (25.08.2020)

Nečakal nič, išiel som na prázdno. Čo som dostal? Ako prvé dvoch svojich obľúbencov (Lasica, Vetchý), a ako druhé príjemný rodinný filmík na nedeľné odpoludnie:). Netreba čakať nejakú veľkú výpovednú hodnotu, ale popri novo-chystaných bobovreskoch bude tento movie pán aka seňor aka gróf alebo hocikto s vyššou mocou:)! Išiel by som možno o trošku hodnotením nižšie, ale jebkať. Toľko málo sa tu toho deje, že slovenskú kinematografiu musíme oceňovať trochu inak:). PS: nezávidím bratom čechom že to dostali predabované, akože wtf:)!? Nazdar (19.01.2015)

Již mnohokrát recyklovaný příběh, který nepřináší nic nového a navíc (převážně v roli malého Petra) působí až moc účelově. Mít dědu jakým je pan Lasica, tak to by chtěl asi každý kluk. Film bohužel stojí pouze na herecké dvojici Lasica, Vetchý, kteří jsou špičkoví, ale nenápadný scénář nenabízí nic navíc, jen se učebnicově drží při zdi! (10.06.2015)

Máloktorý film dokáže tak jasne a presvedčivo pomenovať, čo je dôležité. Úcta k predkom. Kamarátstvo bez ohľadu na ideologické východiská (ľudia sa totiž dokážu dnes rozkmotriť napríklad na odlišný názor na Rusko, islam atď.). Pomoc zvieratám. A tiež ľuďom, ktorí zvieratá prirodzene milujú, hoci sú mentálne inde. Potreba chrániť ženy pred agresiou. Prináša aj poznanie, že mnoho ľudí sú arogantní hajzli už od detstva. Nikdy sa nezmenia. Iní si v sebe vplyvom výchovy a vzdelania dokážu nosiť česť a úctu k prírode. Vyhnúť sa podraznému, zištne ambicióznemu konaniu. No a potom je tu tretia kategória, ľudia, čo v sebe nosia ideály, profesne sú nútení k problematickým veciam (udavačstvo, potláčanie slobodného vyjadrenia), no v konkrétnych situáciách sa v nich zmysel pre nekrivácke jednanie obnoví (hoci tým len chránia rodinu). Takýto charakter reprezentuje major v podaní p. Vetchého. Nielen on hral skvostne. Všetci zúčastnení vystihli to, čo im scenár predpisoval. Skvelý príbeh o chlapcovi, okolo ktorého politické udalosti bežia akoby mimochodom, ale predsa. Dokonca tak silne, až sa dostali do názvu filmu a jeho ústredného námetu - snahy o opätovné spojenie emigráciou rozdelenej rodiny. (08.03.2015)