Rodinná oslava

Zcela autentický zážitek! Jakoby nepřítomná ruční kamera, která však tím víc dokládá skutečný pocity zúčastněných postav na jedné oslavě úspěšného šedesátníka, který během jednoho večera ztratí téměř vše. Stejně je to se zvukem, nejsou zde žádné postsynchrony. Mimo úžasné kamery nelze opomenout výtečnou režii Thomase Vinterberga. Vše by padlo vniveč nebýt realistických hereckých výkonů, ať se jedná o Ulricha Thomsena, jehož Christian se zdá být nakonec nejproblematičtější, Thomas Bo Larsena jako despotického Michaela či Papriku Steen jako jejich dceru, která má svých problémů taky dost. Člověku jde až mráz po zádech, když syn řekce otci: "Dobrý projev, bezva. A teď jsi pryč, chceme se nasnídat"! Dogma 95 se dočkalo dárku v podobě tohoto filmu, který dokládá, že všechno jde. (10.05.2009)

Jedna větší rodina se schází na oslavu 60. narozenin dědečka, otce a hoteliéra. A už z prvních pár scén pochopíte, že tady se ani nemusíme ptát "Co by se mohlo zvrtnout?" ale spíše "Co se zvrtne dřív?" Festen je zpočátku jen zajímavě natočený film, ale v momentě, kdy vypluje na povrch první (zlomové) tajemství, tak si říkáte, jestli to je myšleno vážně. A jakmile se to na sebe začne nabalovat, pochopíte, že ano. Jedna vyhrocená scéna střídá druhou a vy si říkáte, co se asi stane příště a hlavně kdy a kde se to zastaví. Jinak pro všechny, kteří jako já, nikdy neslyšeli o ničem jako je Dogme 95, zde je odkaz pro shrnutí zásadních informací o tomto hnutí. Zbývá mi říct jediné - takhle nějak jsem si představoval jiný dánský snímek Adams æbler. Naštěstí od něj, mě tento film nezklamal. 100 % je na místě. (14.10.2012)

Každý kto má trošku väčšiu rodinu to pozná. Chystá sa oslava, všetci sa pomaly schádzajú, usmievajú a takto v pohode začína i táto Dánska pecka. Pohodovú atmosféru narušuje iba jeden z bratov, ktorý na oslavu ani nebol pozvaný a to dáva tušiť, že tu bude naozaj veselo. Pomaly prichádza na rad synov príhovor, ktorý otcovi namiesto blahoželania "vypľuvne" do tváre nepríjemné udalosti z detstva. Hostia sú zdesení a divák nepochybne tiež. Do tohto okamžiku ma roztrasená kamera skôr rozčuľovala, ale na druhej strane filmu dodáva dôležitý pocit autenticity. Po príhovore som sedel prikovaný až do konca a uznávam, že to bolo napínavé, drsné a dusná atmosféra sa dala krájať. V podstate je to kompletne konverzačný film, ale obvinenia sú tak závažné, že herecké výkony vám budú bohate stačiť. Dánsky herec Ulrich Thomsen, ktorého som už videl vo filme Bratia i Adamové jablká, je talentovaný i sympatický a rád by som ho videl častejšie. Začína vystrkovať rožky aj v hollywoodskych filmoch, takže uvidíme. Filmu dávam plné hodnotenie hlavne z dôvodu, akým dokáže šokovať i ako pochvalu za to, že za tak smiešne peniaze dokázali Dáni urobiť tak skvelý film. Nie je to film, ktorý by ste si radi opakovane púšťali, ale vašu pozornosť vybičuje na maximum ako dobre mierená facka. A oslava? Fakt hustá... Pozývam vás. 100%. (26.12.2011)

Překvapuje mě, kolik lidí tu zmiňuje a vyzdvihuje studii chování jednotlivých postav/charakterů, když tu je k vidění především nádherná ukázka kolektivní reakce na konfrontaci s hlubokou, nevyřčenou pravdou, kterou nejsme schopni přijmout ne proto, že bychom ji mohli nějak konstruktivně zpochybnit a zneplatnit, ale proto, že je v bolestivém emocionálním protikladu s realitou, ve které jsme až doteď žili a se kterou jsme spojovali celou naši existenci. My všichni žijeme ve lžích, které můžou a nemusí být tak zásadní jako právě tahle filmová, ale přesto jsou naší neoddělitelnou součástí. Ať už jde o mýty, které si veřejně vyprávíme (11. září, Sametová revoluce atd.), nebo chlácholivé nesmysly a sebeklamy, kterými sami sebe utišujeme a přesvědčujeme, že je všechno v pořádku - to všechno určuje podobu našeho světa, naší reality, v níž se každodenně pohybujeme a s níž přicházíme do kontaktu. A místo toho, abychom si uvědomili, že problém je v nás samotných, že jedině my sami můžeme tyhle lži odkrýt a změnit podstatu naší reality, vytváříme si nepřátele vnější, ukazujeme prstem na druhé jakožto na viníky naší mizérie a cítíme u toho spravedlivé zadostiučinění. ________ Vinterbergův film nabízí (zprostředkovanou) katarzi a já už teď jenom přemýšlím, zda je to dobře nebo špatně. Film, jakožto náhražková realita, nemusí vůbec působit návodně, jak se řada lidí domnívá, ale právě naopak může v člověku oslabenou měrou ukojovat určité potřeby, které pak ve skutečnosti přestává chtít realizovat. Některé momenty (jako například návštěva mrtvé sestry nebo rychle sestříhaná "lekací" sekvence na začátku) jsou ale tak jako tak rozkošné/dechberoucí. (11.10.2010)

[5/10] (DR, Nimbus Film, SVT Drama) (Barevný /// Produkce: Birgitte Hald /// Scénář: Thomas Vinterberg, Morgens Rukov /// Kamera: Anthony Dod Mantle /// Hudba: Lars Bo Jensen /// MFF v Cannes: Thomas Vinterberg (Cena poroty), spolu s filmem La Classe de neige) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (16.05.2010)