Rodinná oslava

Niežeby téma rodinnej oslavy, ktorá sa ""zvrhne" na strhávanie masiek bola niečím novým (najmä nie v literatúre a v divadle), ale "dogmatický" kabátik jej naozaj sadol ako uliaty. Škoda, že ďalšiu Vintenbergovu tvorbu postihla tá hnusná nemoc, ktorá tvorcovi bráni prekonávať niekdajšie vlastné rekordy. (31.07.2007)

70 %. Rodinná oslava trochu připomíná takové ty filmy ze všedního života české nové vlny, ovšem bez jakéhokoliv smyslu pro humor. Pro plnohodný film by se ovšem právě hodilo aspoň pár drsných černých vtipů, nebo dohrát tenhle přípěh až do konce ve stylu antické tragédie, ke které má Rodinná oslava beztak blízko. (24.02.2009)

Krásná/hnusná minimalisticky natočená freska jedné "problematické" rodiny. Vinterberg rozjel své a Trierovo Dogma 95 v nejlepším možném stylu, využívá filmařské omezení pro podpoření samotného příběhu - který už z principu tématu nepotřebuje moc silnou produkci a výpravu, stojí jen na herectví a scénáři, a hlavně fantasticky napsaných dialozích. Uvolněnost, zrůdnost, lidskost, pokrytectví, slabost, to všechno v pohlcujícím mixu tu dokáže jít až na dřeň. Trier samotný pak stylově film parafrázoval ve své o třináct let mladší Melancholii, která ovšem se samotným Dogma 95 svým sci-fi motivem a přeestetizovaností, se kterou točí své poslední filmy, už brutálně kontrastuje. V podstatě to hezky ukazuje Trierův vývoj a také genialitu: "Musíte znát pravidla, když je chcete smysluplně porušovat" (25.11.2019)

Toto je první film, natočený podle zásad Dogma 95, který jsem kdy vůbec viděl a vůbec první film podle právě těchto zásad natočený a můžu na rovinu říct, že to není vůbec špatné. Realistické, osobité, občas až moc, ale i tak rozhodně velice zvláštní a zvrácené. Já jsem prostě sledoval sled událostí natočený ruční kamerou tak svižným tempem, že jsem se v tom chvíli ztrácel, ale rozhodně jsem celou dobu věděl na čem jsem. Ten filim prostě začíná, a časově plyne pomalu, unyle, bez problémů, až se problémy začnou dít a a film se rozjede v tom správném tempu. Na filmu se mi hlavně líbí to, že nikdo, ani já netuší co se za vteřinu stane, a stát se může opravdu cokoliv. Je to skoro natočeno tak, jako kdyby jste koukali na dokument z rodinné oslavy vlivné osobnosti Dánského království, ale není tomu tak, kdyby tomu tak bylo, noviny by o tom mohli mluvit tak na dva roky dopředu. Rodinná oslava je zvláštní film, který se nenaskytne vidět pokaždé. Veškeré aspekty, které se mi na něm líbí jsou popsány právě v oněch zásadách, které stojí za to si přečíst. Abych pravdu přiznal, nikdy jsem o tom neslyšel a nakonec jsem byl velice překvapen. Nikdy film nebyl blíž divákovi než právě teď. (06.10.2008)

Naprosto vynikající Vinterberg, na kterého si budu muset trochu posvítil. Jedná se o těžkotonážní talky drama, ve kterém sledujeme průběh rodinné oslavy 60. narozenin otce rodiny, na kterou se sjedou desítky hostů ke společnému setkání. Po letmém seznámení s hlavními aktéry a jejich povahami se roztočí kolotoč událostí, které pramení z jakési tajemné minulosti členů rodiny, které zůstávají po celou dobu filmu značně neurčité, ostatně jako celá pointa příběhu. Čím déle jsem film sledoval, tím víc jsem by zvědavý, co se z toho vyklube. Nečitelné, psychologické, poutavé, severské. Trošičku podezřívám LvT, že si prostředí pro svou Melancholii půjčil právě odtud. Doporučuju! (16.03.2014)