Dogma - Rodinná oslava
Festen
The Celebration
Rodinná oslava
Režie:
Thomas VinterbergKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Lars Bo JensenHrají:
Ulrich Thomsen, Henning Moritzen, Thomas Bo Larsen, Paprika Steen, Birthe Neumann, Trine Dyrholm, Helle Dolleris, Therese Glahn, Klaus Bondam (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)
(více)Recenze (355)
Rodinná oslava byla dlouhou dobu mím nejoblíbenějším filmem... má všechno, co má správný film mít a ještě mnohem víc. Především v celém filmu není ani vteřina nějakého špatného hereckého výkonu... jakoby nekvalitní, nažloutlý a místy roztřepaný obraz vás ještě víc vtáhne do děje... žádná postava není černobílá, ani Kristian není uplně "dobrý",dokonce ani jeho otec není uplně "špatný"...a potom geniální poslední scéna, kdy se otec "omluví" a už to vypadá, že se tím zkazí celý film a pak přijde syn a řekne: "Tati, mohl bys, prosím tě, odejít... chtěli bychom se v klidu nasnídat..." ...geniální. ()
Obří rodinné sešlosti plné formalit jsou zkrátka zlo. Někteří egoističtí hlavouni rodiny, kteří svolávají tetičky a synovce i z toho nejzapadlejšího kolene, aby uctili pseudo-důležitost rodiny si zkrátka neuvědomují, že z násilného slučování příliš rozdílných lidí do jedné intimní společenské akce nemůže vzejít nic dobrého. Rodinná oslava tohle pěkně ukazuje. Navíc dobře dává do kontrastu formální, uctivé chování navenek s odhalováním skandálních kostlivců ve skříni. Ne všechno je v Rodinné oslavě detailně propracováno a postavy se ne vždy chovají logicky, ale jako komorní drama nelze než doporučit. 7/10 ()
Totální destrukce nitra. Jak těžké je dokázat ze sebe vysoukat bolestivou pravdu? Jak těžké je všechno zničit a přesto sobě ulevit? Po x letech jsem se na Vinterbergovo Dogma podíval znovu a jako bych se díval jinýma očima .. o deset let staršíma. Mrazilo mě až na kost z toho, jaká se dá na tak malém prostoru odehrát obrovská psychologická bitva. ()
Toto je tak krásne škandinávsky chladné. Akoby bez citov sa nám tu pred očami mihotá neľútostná chladná dráma. Názov rodinná oslava pritom evokuje niečo milé, príjemné, harmonické. Ono je to však silným opakom. Tá severská analýza charakterov je vždy na vysokej úrovni a tu tomu nie je inak. Film krásne vysvetľuje rodinné situácie, ktoré sú v podstate bežné. Príslušníci sa stretnú a tvária sa kvôli nejakej príležitosti, že je všetko v pohode. Viď u nás príklad sú Vianoce. Ale koľko rán a bolesti nie je vypovedaných a vyriešených? ()
Festen som videla už dávnejšie, ale príhodný komentár k nemu ma napadol, práve v tomto období. Dôvodom je Zuzana Hlávková. Väčšina Slovákov určite vie o koho ide. Obvinila "neobviniteľných" a oni sa tvária urazene a spoločnosť mlčí a len sa prizerá. To čo sa rozpútalo okolo tejto kauzy vo mne evokuje mnohé momenty z filmu. Preto mi to celé príde ako veľmi vhodná paralela k tomuto príbehu, pretože v konečnom dôsledku, je to presne zrejme to, na čo chcel Vinterberg upozorniť či čo nám chcel ukázať. Osobne mám trošku problém s formou prevedenia filmu. Nie je mi jasný celkový zmysel Dogmy 95 a aký konkrétny prínos mala pre filmy natočené týmto spôsobom. Podľa môjho im totiž skôr uberá. Filmová maškrta, na ktorú sa nezabúda je to však každopádne. ()
Galerie (17)
Photo © Scanbox Entertainment
Zajímavosti (15)
- V roce 1995 oslovil režisér Lars von Trier Thomase Vinterberga, kterého považoval za neslibnějšího mladého dánského filmaře (Vinterberg tehdy ještě nenatočil svůj první celovečerní film Největší hrdinové – 1996, ale měl za sebou dva dobře hodnocené krátkometrážní snímky Sidste omgang – 1993 a Kluk, který chodil pozpátku – 1994). Von Trier ho přizval nejen jako člena Dogme 95 – hnutí, které se snažilo vytvořit novou úroveň důrazu na vyprávění příběhu a herecké výkony, jako přímý protiklad k velkorozpočtovým filmům, které byly vnímány jako přílišné spoléhání na speciální efekty a další digitální nástroje – ale také jako spoluautora jeho manifestu. Podle Vinterberga trvalo půl hodiny, než s von Trierem vymysleli deset hlavních pravidel. (Fediak22)
- Jak je uvedeno v manifestu, filmy Dogme 95 musí být natáčeny pouze ruční kamerou. Kameraman filmu Anthony Dod Mantle – který studoval spolu s Vinterbergem na filmové škole a natočil mnoho raných filmů hnutí, včetně Juliena Donkey-Boye (1999) Harmonyho Korinea a Kragh-Jacobsenova Mifuneho (1999) – provedl pro film řadu kamerových zkoušek a nakonec se rozhodl pro nejmenší digitální videokameru, která byla v té době k dispozici, Sony PC7, která se vejde do dlaně. To poskytlo filmařům novou úroveň flexibility a zároveň to odpovídalo Dogmově neúctě k estetickým záležitostem. (Fediak22)
- Film byl natočen podle skutečné události. Inspiraci získal režisér při poslechu rádia v roce 1996, kdy v živém vysílání anonymní posluchač vyprávěl zážitek z oslavy narozenin svého otčíma. Čtyři roky po natočení filmu se onen posluchač setkal s režisérem a přiznal, že použil příběh někoho dalšího. (kenny.h)
Reklama