Rodinná oslava

Překvapuje mě, kolik lidí tu zmiňuje a vyzdvihuje studii chování jednotlivých postav/charakterů, když tu je k vidění především nádherná ukázka kolektivní reakce na konfrontaci s hlubokou, nevyřčenou pravdou, kterou nejsme schopni přijmout ne proto, že bychom ji mohli nějak konstruktivně zpochybnit a zneplatnit, ale proto, že je v bolestivém emocionálním protikladu s realitou, ve které jsme až doteď žili a se kterou jsme spojovali celou naši existenci. My všichni žijeme ve lžích, které můžou a nemusí být tak zásadní jako právě tahle filmová, ale přesto jsou naší neoddělitelnou součástí. Ať už jde o mýty, které si veřejně vyprávíme (11. září, Sametová revoluce atd.), nebo chlácholivé nesmysly a sebeklamy, kterými sami sebe utišujeme a přesvědčujeme, že je všechno v pořádku - to všechno určuje podobu našeho světa, naší reality, v níž se každodenně pohybujeme a s níž přicházíme do kontaktu. A místo toho, abychom si uvědomili, že problém je v nás samotných, že jedině my sami můžeme tyhle lži odkrýt a změnit podstatu naší reality, vytváříme si nepřátele vnější, ukazujeme prstem na druhé jakožto na viníky naší mizérie a cítíme u toho spravedlivé zadostiučinění. ________ Vinterbergův film nabízí (zprostředkovanou) katarzi a já už teď jenom přemýšlím, zda je to dobře nebo špatně. Film, jakožto náhražková realita, nemusí vůbec působit návodně, jak se řada lidí domnívá, ale právě naopak může v člověku oslabenou měrou ukojovat určité potřeby, které pak ve skutečnosti přestává chtít realizovat. Některé momenty (jako například návštěva mrtvé sestry nebo rychle sestříhaná "lekací" sekvence na začátku) jsou ale tak jako tak rozkošné/dechberoucí. (11.10.2010)

Rodinná oslava byla dlouhou dobu mím nejoblíbenějším filmem... má všechno, co má správný film mít a ještě mnohem víc. Především v celém filmu není ani vteřina nějakého špatného hereckého výkonu... jakoby nekvalitní, nažloutlý a místy roztřepaný obraz vás ještě víc vtáhne do děje... žádná postava není černobílá, ani Kristian není uplně "dobrý",dokonce ani jeho otec není uplně "špatný"...a potom geniální poslední scéna, kdy se otec "omluví" a už to vypadá, že se tím zkazí celý film a pak přijde syn a řekne: "Tati, mohl bys, prosím tě, odejít... chtěli bychom se v klidu nasnídat..." ...geniální. (13.04.2005)

Obří rodinné sešlosti plné formalit jsou zkrátka zlo. Někteří egoističtí hlavouni rodiny, kteří svolávají tetičky a synovce i z toho nejzapadlejšího kolene, aby uctili pseudo-důležitost rodiny si zkrátka neuvědomují, že z násilného slučování příliš rozdílných lidí do jedné intimní společenské akce nemůže vzejít nic dobrého. Rodinná oslava tohle pěkně ukazuje. Navíc dobře dává do kontrastu formální, uctivé chování navenek s odhalováním skandálních kostlivců ve skříni. Ne všechno je v Rodinné oslavě detailně propracováno a postavy se ne vždy chovají logicky, ale jako komorní drama nelze než doporučit. 7/10 (04.03.2014)

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Konverzační drama plné pomalu stoupající houstnoucí atmosféry, vynikajících hereckých výkonů, zvratů a hromadou projevů. Celé dílo se odehrává během 24 hodin u příležitosti jubilejní oslavy. Film disponuje minimální hudební vložkou a autentičností v podobě natáčení domácí kamerou. Takové zkrátka Home Video. (07.04.2015)

...ano, kéž by se všechna tajemství Svobodných zednářů odkrývala tak snadno, jako v této nádherně úchylné sociologické sondě...ať žije faleš a pokrytectví, ať žije náš svět, žerme dál a s úsměvem předstírejme, že nás se to netýká, dokud nedostaneme pořádně přes držku...to bude teprve oslava..."A koráby se potápějí, země puká, skály se chvějí!" (06.06.2022)