Macbeth

Syrová, temně ponurá hypnóza, která zůstane už navždy totálně nemainstreamová. Film, který je divácky nevraživý a psychedelic, lyricky vypráví příběh Shakepearovského válečníka výhradně skrze dechberoucí kameru, nasvícení a dobovou hudbu. Zapoměnte na válečný historický spektákl, či davové scény. Bratři Kurzelové na to šli úplně od jinud. Akčních scén je jen několik a většina jich je zahalená v mysteriózním mlžném hávu, či díky již zmiňované práci se světlem, která tvoří bezpočet úchvatných záběrů. Nelze tvůrcům upřít osobitost. Je však otázkou, nakolik je toto vhodně zvolená forma prezentace Shakespearovské legendy, jelikož v mnoha dějových aspektech a z hlediska plynulosti příběhu je to přinejmenším diskutabilní a těžko stravitelné. (08.11.2015)

Prvá štvrťhodina je úchvatná. Divadelné poňatie filmu neskutočne sedí, každá scéna je precízna, každá replika dôležitá. Dráma plná zla, neistoty, strachu a rozpadu. Dráma o šialencovi a vrahovi, ktorému som vďaka bezchybnému Fassbenderovi držala palce a vždy sympatickú Cotillard nenávidela. Nenapadlo by ma, že sa dnes môže niečo takéto natočiť. (28.01.2016)

Macbeth měl být podle trailerů velká historická pecka. Historické to sice je, ale zas tak velká pecka to není. Jediné co mi vadilo a pošramotilo zážitek z filmu, byl scénář a hlavně dialogy přenesené 1:1 z divadelní adaptace. Ony filosofické promluvy mi prostě nesedly a zdáli se mi zdlouhavé a nudné. Přitom hudba, kamera a herci vše je výborné. Zvlášť Justin Kurzel předvedl skvělou režii, hlavně u závěrečné rudé mlhy, a dokázal, že Assassin je ve správných rukou. Pěkný filmový zážitek, který mohl být i lepší - 75% (04.02.2016)

Macbeth mě konečně přinutil podívat se na kinematografii poněkud obšírněji. Dovolte, abych se s vámi podělil o závěry mého bádání. Nejprve jsem si filmy jako takové rozdělil na dva základní druhy. Na ty, kterým rozumím a na ty, které nechápu. První druh si necháme na příště, tam je to vcelku jednoduché; čtyři nebo pět hvězd a je vymalováno. Větší hlína je s druhem číslo dvě. Ten se totiž dá rozčlenit dále, a to až na tři poddruhy. Na film, kterému nerozumíte, protože je němý. Na film, kterému nerozumíte, i když je mluvený, protože je mluvený cizím jazykem. No a pak tu máme poddruh Pepincovy noční múry - film, který je mluvený, navíc má titulky, ale vy stejně rozumíte akorát tomu, že když se na konci rozsvítí v sále, máte se zvednout a vypadnout na chodbu. Macbeth je krásná ukázka toho, jak to vypadá, když si přečtete film a víte z toho prdlajs. (21.11.2015)

Macbeth je síce žánrový film, pretože slpňa všetky atribúty, ale nenazval by som ho historickým filmom. V prvom rade ide o art o čom svedčí aj štýl točenia bojových scén či to, ako rozprávali postavy. Hlavne ide o Shakespearovu tragédiu a preto si film doslova pýta ponurú a depresívnu atmosféru ktorá dej dokonale dopĺňala. Doma by som si to tak nevychutnal a priznávam že na Macbetha treba mať náladu a byt pripravený. Až tak tažky film to nie je, ale ani prechádzka ružovou záhradou. V rámci žánru výborne, krajina nádherná, hudba dokonalá a hl. herci máju jednotku s hviezdičkou. (23.12.2015)