Potulný samuraj Kenšin: Konec legendy

Jak Battósai minule na vlastní kůži pocítil, že na své protivníky nestačí, tak ho náhoda (v ději, setkávání i místech nejedna) vyplavila u dávného učitele, s jehož pomocí musí ovládnout vrcholnou techniku (a přijít na to, zač bojuje). Postupné rozestavování a "dobarvování" figurek (v nádherné výpravě / vizuálu) s občasnými dynamickými souboji na mě působilo více, než zdlouhavé finální zúčtování všichni proti všem (resp. společně na jednoho), v němž akce neustávala. (20.04.2022)

Vzhledem ke konci druhého dílu naštvané hned od začátku a musí se to přetavit moudrama. Takže jo, první hodina je naprosto luxusní. A zatímco špatná strana dělá to, v čem je nejlepší, správná strana se tedy musí připravit. Závěrečná akce je tedy dost dlouhá a suprová. Preferuji závěrečnou strukturu boje jako byla právě tady a v prvním dílu. Už jenom za to paleček nahoru. Ale jinak to bylo celý moc fajn  :) (16.12.2023)

Závěrečný Kenshin je dobrý film důstojně zakončující trilogii, ale skutečně vysokým očekáváním nedokázal tak úplně dostát a z celé trilogie je pro mě nejslabší. V několika případech nabízí opět to nejšpičvovější a nejstylovější šermířství, jež je možno na plátně nalézt (především souboje s Aoshim a Sôjirem), ovšem předchozí film toho přislíbil daleko více. Nejen, že 10 katan zůstalo zoufale nevyužitých, ale největším zklamáním filmu byl jednoznačně závěrečný soubojs hlavním záporákem, který byl zcela nedůstojný. Těšil jsem se na vyrovnaný a choreograficky vybroušený duel dvou mistrů meče, ovšem dostal jsem fraškoidní mlátičku, kdy se z padoucha vyklubal superplamenometčík, který si s přehledem podával celou skupinu! hlavních hrdinů, a kdyby mu nezačal vařit motor, tak by je všechny pobil jako psy. Závěr Kenshinovy legendy se v akčních nápadech také již značně opakuje a finální zteč padouchova Titanicu hodně recykluje konec prvního filmu. Trochu neutěšeně také působí využití, resp. nevyužití vedlejších postav. Jak jsem již řekl v úvodu, tak i navzdory všem výtkám je závěr Battósaiovy legendy dobrý film, ovšem po druhém dílu sliboval být daleko lepším. (31.03.2015)

Původní manga či anime mi nic neříká, skouknul jsem to na doporučení a zhodnotím všechny tři části naráz. První byla fajn, zajímavý vývoj příběhu i postav včetně hlavního záporňáka, akce samozřejmě nijak nevadila - zejména řežba na zahradě s ústřední hudbou byla opravdu libová :-) Dvojka už mi ale přišla taková moc natahovaná, nudnější a příběhově nezajímavá, rovněž ta "oživlá ohořenina" moc realistická nebyla a ani mi ta postava moc nesedla včetně dalších vedlejších záporňáků, nějak na mne působili včetně soubojů s nimi jako taková vycpávka slabšího příběhu a vypadali někdy až moc praštěně. A v plné nahotě tu vyplulo na povrch, že Emi Takei bojovnice zkrátka není, tragédie ty její akční scény :-) Závěrečná část se nese řekl bych v duchu dvojky a samostatnou kapitolou je zde pak Sishio a závěrečný souboj s ním - jako chápu že to byl hlavní zloduch a závěr filmu, ale ta jeho neporazitelnost už byla fakt příliš - nakládal tam čtyřem bojovníkům naráz - nu což, bylo potřeba ten souboj a akci patřičně natáhnout že. Takže 83%, 72% a 70%. (24.09.2016)

Je zábavné nakolik poslední díl potulného samuraje nenaplňuje divácká očekávání nastolená v předcházejících částech. Z dějové hlediska je ještě rozvolněnější než prostřední spojovník a ve své podstatě se nepředstavuje jako vyvrcholení ságy, jelikož se nesnaží pokořit v akčnosti či epičnosti své předchůdce. Mnohé už naznačuje první, žánrově atypická, hodinka, ve které dochází jakémusi restartu a tvůrci se vracejí ke Kenšinovým kořenům a nechávají jej opět setkat se se svým mistrem. V tomto prologu máme ještě možnost sledovat i další dějové odbočky, které nejsou ničím jiným, než další přípravou pro směřování příběhu a zároveň dynamickým prvkem, který snižuje statičnost děje. Druhá část se vrací do zajetých kolejí, nicméně neustále se vyhýbá bombastickým soubojům. Vše je jednoduché, stylově čisté, i když bohužel příliš ostře nastříhané a občas nadmíru hudebně přebarvené. Jistým způsobem se pak vymyká závěrečný duel Kenšina s Šišiem, který dokládá celkovou uvědomělost předcházejících desítek minut. Opět tu hraje prim jednoduchost a přímočarost. Nicméně oproti předcházejícím akčním scénám přichází jistý vývoj. Postupně se spojují prvky z předcházejících bitek a Šišiovo poslední střetnutí dostává zábavný nadhled. Závěr snímku je tak opravdu vyvrcholením celé trilogie, ale v jiném duchu než divák očekává. (03.05.2015)