Leviatan

Ak niekto môže byť nástupcom Tarkovského v zmysle lyriky, obrazu a schopnosti prinášať silné zážitky je to Zvjagincev. Má silný cit pre vykreslenie postáv a výpovede pomocou obrazu, kamery...všetkého. Leviatan je toho ďalším dôkazom. Silný film! Btw... keď som sa dávnejšie rozprával o tomto filme s jedným chlapíkom, ktorý žil v okolí Murmanska viac rokov povedal, že toto nie je film, toto je autentický "dokument a presná sonda do prostredia a ľudí. (30.10.2017)

Nový Zvjagincevov film nenaplnil moje očakávania. Dychberúce zábery na chladné more a vyprahnutú krajinu niekedy nestačia. Chýbal mi prienik do hĺbky jednotlivých vzťahov ako v Ceylanovom Zimnom spánku. K tak bezútešnej, ale niečím krásnej krajine a k ešte bezútešnejšej budúcnosti jej obyvateľov sa mi žiadalo menej postáv, no venovať im viac času a to nielen formálne. Tento vysoký potenciál sa povrchným vyobrazením rodinných vzťahov, či vzťahu cirkvi a predstaviteľov mesta, na jeho veľkú škodu nevyužil ani z polovice. Poslednú scénu filmu si skôr predstavujem sediaceho a opusteného Romku pri skelete veľryby. Na tomto magickom mieste mala kamera tráviť viac času. (10.03.2015)

Neuvěřitelný film. Do kina jsem na něj vyrazil kvůli mé náklonnosti k ruským filmům a kvůli tomu, že dosud chovám v paměti, jak mě před lety ve Varech zasáhl režisérův starší snímek VYHOŠTĚNÍ (och, ještě dodnes si na ten film občas vzpomenu, ačkoli od doby, kdy jsem ho viděl, už uplynulo více než 7 let). Těžko z hlavy lovit slova pro vystižení pocitů, které ve mě tento oduševnělý film vyvolal, ale zcela jistě nepochybuji o tom, že je to čistá filmová krása, která mě bezmezně oslovila a nenávratně pohltila - finální bezútěšné záběry budu z hlavy dostávat jen těžko. Takto zdrcující dopad na mě asi naposledy měl Kim Ki-dukův film PIETA, který se mi pravidelně ve vzpomínkách vrací jako těžký sen. Chodit do kina na takovéto filmy je v mém případě možné jen jednou za čas, protože mi dost narušují psychiku - i jednou za rok je možná příliš často. Toto je film, který si není radno pouštět za střízliva (nebo možná jen není dobrý nápad lézt do kina na ruské filmy, vyvolává-li ve vás každé ruské slovo nekončící příval slz). UPDATE 3. 4. 2015 - Film mě strašně bavil i na druhé zhlédnutí, doslova jsem si užíval nádhernou kameru, lokace, hudbu a herectví všech zúčastněných - hlavně čtyřka Maďanov + Vdovičenkov + Serebrjakov + Ljadova je bez chyby. Film je zajímavý i kvůli okolnostem kolem jeho uvedení do kin, protože dostal státní dotaci a současně rozzlobil ruského ministra kultury Vladimira Medinského, který prý už připravuje legislativu, která má kritickým filmařům zkomplikovat život. (V té souvislosti stojí za zmínku, že si pozorný divák může v jednom záběru všimnout nápisu "Pussy Riot" v televizi, kterou sleduje Kolja, což zcela jistě není náhoda, ale tvůrčí záměr). Coby člověk, který je nyní kompletně obeznámený se Zvjagincevovou režijní filmografí, vnímám mezi jednotlivými snímky tohoto tvůrce zajímavé souvislosti. Především ženské postavy Zvjagincevových filmů stojí za pozonost - často předčasně tragicky umírají (LEVIATAN, VYHOŠTĚNÍ), nebo vraždí (JELENA), a skoro nikdy nejsou kladné. Každopádně se moc těším na jeho další filmy, protože ten ruský chlapík umí točit jako nikdy jiný - a mě to nesmírně oslovuje. (15.11.2014)

Atmosférické, autentické, presvedčivé... ruské. Na Leviatana by sa robila zlá paródia, lebo tvorcovia narábajú s vecami typickými pre Rusov tak svojsky, že to samo osebe pôsobí parodicky (alkohol, korupcia, byrokracia, zbrane, Lenin). Ak by som Leviatana omylom videl v noci v televízii, asi by som pri ňom vydržal do konca a nenudil sa. No Dosť by som sa čudoval, že ma to baví a na konci by som uznal, že to bolo zaujímavé, kvalitné a dobré a Lilja dole bez tomu len a len prospela (škoda, že tam nečupela ešte aspoň dve hodiny). Hlavne by som ale asi uznal, že ruské filmy ozaj, ozaj, ozaj nie sú mojou šálkou kávy. (05.01.2017)

Viacvrstevný film z ďalekého ruského severu je oživením aj pre nášho diváka. Sme svedkami konfliktu autoopravára so starostom, ale tento konflikt nie je jediným v príbehu. Práve viac-menej komorné scény účinkujúcich sú v kontraste so širokými zábermi kamery, ktorá si hovie vo veľkých celkoch. Ku koncu snímku dochádza dych a miesto rýchlejšieho záveru je tento stratený v naťahovanej minutáži. (28.02.2015)