Leviatan

V Návratu se šetřil na Vyhoštění, v Jeleně se šetřil na Leviatan. Zvjagincevova filmografie vypadá dichotomicky: Návrat byl spirituální jen tak mimochodem, Vyhoštění už bylo okázalou encyklopedií Tarkovského. A zatímco v jádru Jeleny stojí v kontextu vnějšího světa relativně malý konflikt, Leviatan už je prostornější, rozvrstevnější analýzou (nejen) ruského stavu věcí. Leviatan je filmem nesmírně ambiciózním, jehož skutečnou významovou hodnotu si možná uvědomíme až po několika letech (kdybych parafrázoval Pašu, tak nemáme kinematografickej odstup). Jen škoda, že Zvjagincev leckdy vykrádá i sám sebe. Jestli se jedná o uvědomělé sebecitace, ponechám stranou. Tak či tak, některé kompozice jsou pořád výborné a připomínají to, čím Zvjagincev začal. (12.10.2014)

Nový Zvjagincevov film nenaplnil moje očakávania. Dychberúce zábery na chladné more a vyprahnutú krajinu niekedy nestačia. Chýbal mi prienik do hĺbky jednotlivých vzťahov ako v Ceylanovom Zimnom spánku. K tak bezútešnej, ale niečím krásnej krajine a k ešte bezútešnejšej budúcnosti jej obyvateľov sa mi žiadalo menej postáv, no venovať im viac času a to nielen formálne. Tento vysoký potenciál sa povrchným vyobrazením rodinných vzťahov, či vzťahu cirkvi a predstaviteľov mesta, na jeho veľkú škodu nevyužil ani z polovice. Poslednú scénu filmu si skôr predstavujem sediaceho a opusteného Romku pri skelete veľryby. Na tomto magickom mieste mala kamera tráviť viac času. (10.03.2015)

A pak že se tady u nás máme špatně .... Pohled do velké ruské duše, znamená pro dnešního běžného diváka, který je napumpovaný Hollywoodem docela solidní šok. Takhle nějak totiž vypadá život, takhle nějak se chovají běžní lidé a přesně takhle funguje dnešní systém. "Ty žádná práva nemáš, neměls a mít nebudeš." 70% (03.04.2015)

(49th KVIFF) Proti Leviathanovi nemá jedinec žádnou páku. "Ty žádná práva nemáš, neměls, a nikdy mít nebudeš." V krásném přímořském prostředí severozápadního Ruska rozehrává Zvjagincev tragédii jedné rodiny a současně odhaluje nepěkný stav současné (nejen ruské) společnosti a církve. Leviatan možná člověku úplně nepohne srdcem, nenechá ho sedět v němém úžasu, ale scénář a režijní uchopení jsou tak perfekcionistické a cílevědomé, že to nejde neocenit. Některé festivalové pětihvězdy jsem dal spíš srdcem, v tomto případě je dávám spíš hlavou. Což však nijak nezpochybňuje jejich sílu. A aby nedošlo k omylu - některé sekvence Leviatana dokážou emoce vyždímat hravě. Pohled na majestátní moře, na vlny, tříštící se o rozeklané skály, do toho majestátní hudba, kdy si člověk uvědomí malost člověka a beznadějnost jeho boje s autoritou, to jsou momenty, které husí kůži vyvolají a rezonují i déle po projekci. (12.07.2014)

Tohle je můj první ruský film, nepočítám-li Mrazíka a musím říct, že jsem opravdu hodně mile překvapen. Nenadchlo mě to, ale rozhodně příjemně překvapilo. Po vizuální stránce je snímek opravdu úžasný, kamera je na výborné úrovni. A lokace jako polorozpadlý kostel, pláž s vyplavenou kostrou velryby a samotný dům Koliy s těmi obrovskými okny do zátoky byl také na pohled úžasný. Scéna s bouráním baráku, kde je ještě jídlo na stole a tak pak byla neuvěřitelně silná. Ale pryč od vizuálu. Jinak je to velmi kvalitně vystavěné drama s chválihodnými výkony. Jen mě nezaujalo tak, abych šel k plnému počtu hvězdiček a měl jsem opět problém s délkou. 2 a půl hodiny je na mě vážně dost, nemyslím si, že film měl tolik, co říct, aby musel být tak dlouhý, ale nevadil mi. (27.10.2015)