Leviatan

My sa možno budeme po filme v kine chlácholiť, že ešte že nežijeme v Rusku, ale Leviatan nie je ani zďaleka iba o ruskej realite súčasnej a minulej doby (v budúcnosti sa zrejme taktiež nič nezmení). Asi sa chcel Zvjagincev vyjadriť iba k Rusom, ale paralely s nami a "vyššími mocami" všade na svete bude cítiť divák v každom kúte zemegule. Možno ma nepríde zbiť starosta so svojimi gorilami, ale súdiť sa ohľadom vyvlastnenia štátom by som sa neodvážil ani u nás. Možno sme zvyknutí opakujúce sa veci vo filmoch považovať za symboly, všadeprítomná vodka a zbrane tu však zohrávajú funkciu realistického zobrazenia reality. Možno stratil film trochu tempo v tretej štvrtine, možno sa odchýlil trochu iným smerom, ako som očakával, vzhľadom nato, čo nám hovorí, je to nakoniec jedno. Vo mne však predsa bude vždy driemať nádej, že každému sa raz všetko vráti. Bohužiaľ nielen karmou, ale aj naším neustálym bojom proti nespravodlivosti. Alebo preto, že ak niekomu prerastie moc cez hlavu a stratí chrbtovú kosť, tak sa raz nájde niekto silnejší (akým bol Kolja), ktorý si s ním poradí. (12.10.2014)

Můj vztah k Leviatanovi nejlépe charakterizuje, že jsem více než 3 roky nenacházel odvahu ho zhlédnout, ačkoli byl uložený na disku. Prostě mě děsila ta depka, která z příběhu sálala. Zvjagincevův film dokonale charakterizuje Rusko tak, jak se nemění v čase. Spojení koruny, šavle a oltáře spolu s pohrdáním obyčejnými lidmi dělá z ruské společnosti velmi nevlídné prostředí, kde jednotlivec nic neznamená a absolutní moci se poklonkuje. Počínání církevních hodnostářů hodně připomíná současného patriarchu Kirilla, který si s vrchností v Kremlu tak dobře rozumí. Zvjagincev se dokonale trefil do poměrů, které vedly až k válce na Ukrajině. Mrazivý film a bohužel hodně pravdivý. Celkový dojem: 95 %. (24.04.2022)

(49th KVIFF) Proti Leviathanovi nemá jedinec žádnou páku. "Ty žádná práva nemáš, neměls, a nikdy mít nebudeš." V krásném přímořském prostředí severozápadního Ruska rozehrává Zvjagincev tragédii jedné rodiny a současně odhaluje nepěkný stav současné (nejen ruské) společnosti a církve. Leviatan možná člověku úplně nepohne srdcem, nenechá ho sedět v němém úžasu, ale scénář a režijní uchopení jsou tak perfekcionistické a cílevědomé, že to nejde neocenit. Některé festivalové pětihvězdy jsem dal spíš srdcem, v tomto případě je dávám spíš hlavou. Což však nijak nezpochybňuje jejich sílu. A aby nedošlo k omylu - některé sekvence Leviatana dokážou emoce vyždímat hravě. Pohled na majestátní moře, na vlny, tříštící se o rozeklané skály, do toho majestátní hudba, kdy si člověk uvědomí malost člověka a beznadějnost jeho boje s autoritou, to jsou momenty, které husí kůži vyvolají a rezonují i déle po projekci. (12.07.2014)

Film s tak bezvýchodným koncem, jakých se vidí málo. Člověk proti byrokracii a zkorumpovaným úřadům a pokrytectví církve, která ještě říká těm ožebračeným, jak mají nést svůj úděl s hrdostí jako Jób (kterého bůh na výzvu ďábla připravil o všechno, aby jej otestoval, zda mu zůstane v srdci věrný). Zkrátka téma, které je nám bytostně vzdálené a neznámé a musíme za ním jezdit až do cizokrajného Ruska což :). Co je na filmu lidské a sympatické je to, že postavy jsou představeny komplexně, ne jako jednorozměrné figury, a tak hlavní hrdina Kolja není zrovna učebnicový typ filmového hrdiny, pije, občas se hádá se ženou, přesto však má v sobě kus lidskosti a schopnosti poznávat pravdu a přetvářku. Zato starosta je bezcharakterní hajzl Bobligova typu, který si dary církvi hojí své svědomí. A církev tomu všemu žehná, káže o Ježíšově pravdě, dává chléb prasatům a prasata popům. A nad tím vším je vystaven chrám boží pravdy. Jak bych si přál, aby jej Kolja po vzoru svého amerického předobrazu srovnal se zemí buldozerem, učinil konec tomu falešnému světu plnému řečí bible a řečí paragrafů formálně právního státu. A přesto všechno se v té beznaději našly i oživující střípky humoru. "Nějaké současné bys tam neměl?" - "Ještě nemáme historický odstup." (29.11.2014)