Divočina

Film mi rýchlosťou svetla pripomenul takmer totožný snímok INTO THE WILD režírovaný SEANOM PENNOM.Vidieť tu množstvo odkazov adventure filmov,ako Boylov 127 hodín,alebo klasický Marshallov Prežiť! Obidvaja dobrodruhovia,ako tu Cheryl Strayed,tak aj Christopher McCandless z Into the Wild sú jestvujúce charaktery ľudí,ktorí majú veľa vecí spoločných,ale OSUD sa zahral inak v prípade Chrisa,ktorý v divočine zomrel! Ľudia,ktorí v prvom rade hľadajú zmenu svojho doterajšieho spôsobu života,tak sa rozhodnú vypadnúť z klasickej civilizácie plnej konzumného života,honu za peniazmi,títo ľudia sa rozhodnú toto všetko zahodiť cez plece,zbaliť sa,zobrať so sebou najnutnejšie zásoby a vydať sa na stovky míľ dlhú túru,ktorá znamená jasný extrém,nebezpečenstvo,odhodlanie sa prekonať za každú cenu,počas cesty stretnúť rôznych ľudí a myslieť na koniec,že tento človek sa určite niečo nové dozvie sám o sebe,alebo existujú aj takí jedinci,ktorí sa Finishu nemuseli dožiť! REESE WITHERSPOON ako predstaviteľka Cheryl je oveľa extrémnejšia ako EMILE HIRSCH,v podstate obidvaja herci sa snažia čo najvernejšie stvárniť svojich skutočných predstaviteľov,kde tu sa film vracia do minulosti cez flashbacky hlavnej hrdinky,ale veľmi často sledujem jej minulosť,ktorá ju ťaží na srdci,nevie sa vyrovnať so smrťou svojej matky,ktorú si zahrala LAURA DERN z Jurského parku,a tak Cheryl začne praktizovať činnosť,ktorá ju privedie na samé dno spoločnosti,práve preto sa rozhodne vstúpiť do divočiny a zmieriť sa sama so sebou,ale najmä s minulosťou! Ako by sa režisér nevedel rozhodnúť,čo viac servírovať,či prítomnosť,alebo stále minulosť,škodí to takto kombinovať,kazí to výsledný efekt! Režisér JEAN-MARC VALLÉE je expertom na životopisné filmy,predchádzajúci 3 oscarový DALLAS BUYERS CLUB je toho dôkazom,Witherspoon podáva svoj najlepší výkon za 10 rokov od oscarového WALK THE LINE,získava nomináciu,ale repete sa opakovať nebude! PS: My obyčajní ľudia by sme mali odhodiť všetky zábrany a vyskúšať si na vlastnej koži,aké je to byť v ich koži,možno raz niekto o tom nakrúti film? (31.01.2015)

Reese Witherspoon opouští svou čivavu i šminky z Pravé blondýnky a vrhá se vstříc drsné severoamerické divočině. Tak trochu jiné road movie s retrospektivními problesky na krutý život Cheryl dle skutečné události. Snad více než atraktivní protagonistka ale zaujmou dech beroucí exteriéry panenské přírody, které nebýt od nás Evropanů tak daleko, přitáhly by dost možná na Pacific Crest Trail mnoho uchvácených diváků. Více zde. Nejlepší soundtrack z filmu: Homeward Bound. 70 % (29.03.2015)

Krásná muzika, nádherná příroda. A žába, které bych nejraději naplácala zadek. Nemám ráda lidi, co své problémy řeší drogami, alkoholem nebo promiskuitou. Jen stěží dokážu najít nějaké sympatie k hlavní hrdince. Její počin mi připadá spíš nezodpovědný a bláznivý než hodný úcty. Asi to už nějak tak k Američanům patří. Tak nevím, jestli vlastně hodnotím film nebo svou odvahu dokoukat ho do konce. Ale ta příroda ...! A ty písničky ...! (10.11.2016)

[ČSFD projekce] Hezký příběh, hezká příroda a strhaná Reese se svým strženým nehtem na palci u nohy, která místy vypadá na 60. Pohodový film, který vás pohladí, když se necháte obměkčit tisíckrát slyšeným příběhem o hledání nového smyslu života, když už jeden zakopne a snaží se znovu vstát. Dost silně na vás zapůsobí především fotky v závěrečných titulcích, kde je vidět, jak věrně filmaři hlavní hrdinku napodobili. Je to v první řadě o přístupu diváka a mně osobně se líbilo, jak dobře na mne působil, ačkoliv podobnost s Útěkem do divočiny si nemohu vytlouct z hlavy. Takže další z řady solidních snímků, které mohu doporučit, a také nový přírůstek mezi mými oblíbenými soundtracky. 80% (27.02.2015)

Reese Witherspoon se v tomto filmu bezesporu překonala k úctyhodným výkonům. Hned na začátku mi totiž ukázala jak snadno se dá z palce u nohy utrhnout načatej nehet, co zažil takovou dvousetkilometrovou túru trekem napříč Skalistými horami s převýšením alespoň třicet kilometrů. Po chvíli se ale rozjel příběh, který má vlastně naprosto klasický průběh. Ukazuje Reese, která jde, zatím bez důvodu, určitý očistec a ten důvod se v průběhu vzpomínek začíná utvářet v meziscénkách. Chvíli mi trvalo, než jsem se na její vlnu dostal, ale někdy v půlce filmu už mi vše bylo víceméně jasné. A v tu chvíli jsem si film vysloveně užíval. Škoda jen, že konec byl až moc otevřený. Mám u takových filmů otevřené konce rád, ale tady to bylo jako kdyby až do prázdna. Takový film Pouť je v tomhle daleko lepší. Každopádně výkon Reese převyšuje mnohé. Dokonce i to nekonečné převýšení, se kterým musela v průběhu filmu bojovat. (26.02.2015)