Divočina

[ČSFD projekce] Hezký příběh, hezká příroda a strhaná Reese se svým strženým nehtem na palci u nohy, která místy vypadá na 60. Pohodový film, který vás pohladí, když se necháte obměkčit tisíckrát slyšeným příběhem o hledání nového smyslu života, když už jeden zakopne a snaží se znovu vstát. Dost silně na vás zapůsobí především fotky v závěrečných titulcích, kde je vidět, jak věrně filmaři hlavní hrdinku napodobili. Je to v první řadě o přístupu diváka a mně osobně se líbilo, jak dobře na mne působil, ačkoliv podobnost s Útěkem do divočiny si nemohu vytlouct z hlavy. Takže další z řady solidních snímků, které mohu doporučit, a také nový přírůstek mezi mými oblíbenými soundtracky. 80% (27.02.2015)

Jean-Marc Vallée po absolutním Klubu poslední naděje jen těžko mohl překonat na maximum nastavenou uměleckou laťku, tak natočil cosi jako oddychový film, zkusil to oklikou přes Útěk do divočiny v ženském přechýlení. Problém ovšem vyvstal v tom, že se tu stýkají hned dva nesourodé žánry - dobrodružný film o cestě coby cíli a rodinné drama; ta linka cesty mne bavila a přišla mi návodová a povznášející, kdežto linka flashbacků ke vztahu dcera - matka a jejímu smutnému konci mne vlastně dost nudila a přišla trochu nadbytečná (chápu ale, že vzešla už z knižní předlohy a asi by se dost těžko vypreparovala), na milost jsem ji vzal až v očistné scéně s lamou, babičkou a její malou vnučkou...tam se tvůrcům povedlo dosáhnout katarze a obě linky konečně emočně propojit... Should i stay or shoud i go? PS: Jsem zvědav, kdy na fenomén filmového hikingu zareaguje česká kinematografie...co třeba příběh nějakého Čecha absolvujícího Svatojakubskou pouť z Čech do Santiaga de Compostela? (16.03.2015)

Přestože je divočina velmi dobře rytmizována po dvacetiminutových úsecích, nová odhalení nemohou z logiky zápletky zvrátit běh událostí, jenom přispět k našemu pochopení protagonistky. Filmu bychom tak zejména v poslední třetině mohli vyčítat, že trpí nízkou dějovostí a strukturální repetitivností. Nebudeme-li jej ale posuzovat dle měřítek „akčních“, chlapsky lineárních snímků, je vyprávěcí zacyklenost, navrácení se motivů jako utkvělých myšlenek (místo jejich rozvíjení), naopak tím, co jej dělá filmem jedinečným, navenek i uvnitř feministickým. Podrobněji zde. 80% Zajímavé komentáře: rikitiki, milancecil (07.03.2015)

Mám s Divočinou jeden zásadní problém - její hrdinka je pro mě nezajímavý člověk, a co víc - slaboch. Sama o sobě se vyjádří, že je "shitty person". Ano, vyrůstala ve složitém rodinném prostředí a stala se jí hrozná věc... ale jsou lidi, co se k takovým věcem postaví jinak, než že si píchají, co se dá, a píchají, koho se dá. Chápu, lidí jako Cheryl, je hodně, ale já nemám důvod se na ně dívat ve filmu, protože s jejich story se nemůžu ztotožnit. A že je to teda story - Cheryl se vydá na cestu, ujde tisíc mil a skončí na mostě... kde je jen o něco klidnějším a lepším člověkem, než když se na cestu vydala. A bohužel ona cesta je sice docela hezky natočená, ale já jsem ji vůbec neprožívala. Z americké divočiny a setkáními s různými lidmi se rozhodně dalo vytěžit víc (kde je nějaké meditování nad krásou přírody, kde jsou nějaké hluboké rozhovory s cizinci?). A jsem jediná, komu lidé, které Cheryl potká, připadají jako naprosto jednorozměrné postavy? Navíc jsou setkání s nimi natočená tak divně, že jsem čekala, kdy ji někdo znásilní nebo zavraždí, případně obojí. Za mě palec dolů. (10.04.2015)

Reese Witherspoon si rozhodla připomenout své ambicióznější začátky a vrátit se do doby, než se rozmělnila v průměrných komerčních komediích. Bohužel na můj vkus je to předvídatelný a z psychologického a dramatického hlediska nepříliš zajímavý kousek. Marně si vzpomínám, kdy mi naposledy byly tak protivné flashbacky, které dokonale rozbíjely vyprávění. Bez nich bych patrně nadělil alibistické tři hvězdičky - takhle to ani na ně nevytáhnu. Celkový dojem: 45 %. (18.11.2017)