Divočina

Mám s Divočinou jeden zásadní problém - její hrdinka je pro mě nezajímavý člověk, a co víc - slaboch. Sama o sobě se vyjádří, že je "shitty person". Ano, vyrůstala ve složitém rodinném prostředí a stala se jí hrozná věc... ale jsou lidi, co se k takovým věcem postaví jinak, než že si píchají, co se dá, a píchají, koho se dá. Chápu, lidí jako Cheryl, je hodně, ale já nemám důvod se na ně dívat ve filmu, protože s jejich story se nemůžu ztotožnit. A že je to teda story - Cheryl se vydá na cestu, ujde tisíc mil a skončí na mostě... kde je jen o něco klidnějším a lepším člověkem, než když se na cestu vydala. A bohužel ona cesta je sice docela hezky natočená, ale já jsem ji vůbec neprožívala. Z americké divočiny a setkáními s různými lidmi se rozhodně dalo vytěžit víc (kde je nějaké meditování nad krásou přírody, kde jsou nějaké hluboké rozhovory s cizinci?). A jsem jediná, komu lidé, které Cheryl potká, připadají jako naprosto jednorozměrné postavy? Navíc jsou setkání s nimi natočená tak divně, že jsem čekala, kdy ji někdo znásilní nebo zavraždí, případně obojí. Za mě palec dolů. (10.04.2015)

Možno tento nápad prelínania dvoch dejových línií, pričom jedna je subjektivizovaná retrospektíva, nefunguje dokonale, ale skôr tu ide o to, či máte proste iba radi filmy z prírody a ako vám to celé sadne. No a Divočina aj napriek tomu, že mohla ísť viac cestou drsnej sociálnej drámy, presne na mňa takto pozitívne zafungovala. Kniha bude asi omnoho viac intímna a nejeden čitateľ bude sklamaný, ale aj vnútorné monológy, presne vypočítaný strih medzi oboma líniami a detaily strhanej tváre Reese sú samé o sebe dostatočne výstižné. Áno, život je ťažký rovnako, ako turistika osamote cez hory. Tiež prekonávame zdanlivo neprekonateľné prekážky a nevieme, na koho narazíme a musíme si dávať bacha na každom kroku. (24.09.2017)

Nedávny brat The Way od Emilia Esteveza, v ktorom otec podniká túru za hľadaním mŕtveho syna, ma chytil viacej. Mal zaujímavejšiu interakciu medzi postavami, ktoré na ceste hlavný hrdina stretol. Wild obsahuje niekoľko fajn scén, má príjemne outdoorovú atmosféru a Reese je držiak. Ale flashbacky, vykresľujúce vzťahy s postavami jej minulosti nie sú motorom filmu, akým by chceli a mali byť. V tom bol flashbackový život Arona Ralstona v 127 Hours oveľa silnejší a v konfrontácii so situáciou, ktorú hlavná postava aktuálne riešila, ma úplne pohltil. Napriek tomu je ale Wild stále dobrý film, na tri a pol a hviezdy. (07.03.2015)

Reese nám trošku zestárla, malinko zhubla a hlavně úplně změnila image. Blbou blondýnu vyměnila za úchvatnou krajinu, pubertální kámošky za batoh, spacák a pevné boty. Vyrazila sama do přírody, vyčistit si hlavu, zavzpomínat, bilancovat a možná si nějak přerovnat svůj dosavadní život. A jde jí to všechno tak nějak na půl. Hlavní problém spatřuji v obsazení hlavní hrdinky. Vůbec ne co se týče jejího herectví, ale spíše typu. Prostě mi do tohoto prostředí nějak dvakrát nesedla a zbytek filmu tenhle můj dojem napravil už jenom nepatrně. Když si vzpomenu na výraz v očích Emileho Hirsche v Útěku do divočiny, nebo pohled Miy Wasikovské ve filmu Tracks, tam jsem jim věřil naprosto všechno. Tady toho bohužel nebylo tolik. To ani náhodou. (11.02.2015)

Panejo! U některých filmů si říkám, že existují jenom proto, aby jsme docenili jim podobné. Dva stárnoucí padesátníci vyprávějí rádoby "ženský" příběh, který jim zaštítila stárnoucí hollywoodská stár (film i sama produkovala), aby dokázala všem u hollywoodských bazénků, že ona na to má! Takže celý film je totálně podřízený jedné herecké kreaci bez žádných dalších ambicí a s jediným cílem - hlavně nikoho nenaštvat. Současně se všichni tváříme tak strašně "žensky" - šak jasně, dejte tam sex, to je přece femininí téma! a nezapomeňme na nějakého ženského avatara, třeba lišku! - až je to trapně papundeklové. Ten film nemá žádné gesto, žádnou skutečnou emoci ani skutečnou tvář. Jen jednu útrpnou herečku (a dejme tomu, že i dobrou) a sázku na jistotu v podobě uondané režie. A když jsme u těch lepších snímků, tak Pennův Útěk do divočiny má to vše, co téhle náhrašce schází. A to i ty australské Tracks byly dvakrát tak lepší. Brečím. (08.03.2015)