Divočina

Suverénně nejlepší jsou na Divočině ty pasáže z Cherylina přechodu Pacifik Crest Trail. Některé scény mají napětí (setkání s farmářem; s dvěma turisty,..), což dodává filmu na poutavosti. Flashbacky se pokouší vysvětlit, proč se hlavní hrdinka vydala na takovou cestu, jež je pro ni vlastně jakýmsi pokáním. Pochopitelně se musí divákům ukázat také to, jak to neměla od dětství lehké a tudíž propadla drogám a roztahovala nohy na potkání, čímž si zničila i to jediné, co pravděpodobně mělo v jejím životě po smrti matky cenu - manželství s mužem, který za to nejspíš opravdu stál. Osobně jsem nevěděl, zda hlavní hrdinku litovat nebo ne, protože na řadu problémů si zadělala sama svým počínáním. Ostatně na její naivitu či určitou "jednoduchost" poukazují i mnohé scény během její pouti přírodou. Přestože dosud můj komentář může vyznívat spíše v negativně kritickém tónu, Divočina se mi líbila na plný počet hvězdiček. Oceňuji herectví Reese, soundtrack s řadou pěkných a známých melodií (např. El Condor pasa), záběry kamery, ale i zmíněné napětí v některých částech filmu. Samotný příběh také nelze zavrhnout, když jej napsal sám život. (12.02.2015)

Konvenční cestovatelské drama o hledání sebe sama, které Jean-Marc Valée dovede po většinu času nakopávat zajímavými flashbacky. Ty rozvíjejí několik tematických linií, které se soustřeďují u magnetické Reese Withespoon. Její proměna z ustrašené novicky, která neuzvedne vlastní krosnu, v královnu PCT, je prožitá tak působivě, že člověk opomene i balancování na hraně kýče, trochu diletantský symbolismus a natahovanou poslední třetinu. Ne že by tomu "knižnost" Hornbyho scénáře pomáhala k vyslovené trvanlivosti a hloubce, ale jako příjemný spirituální trip nádhernou krajinou na jeden večer naprosto ok. (06.03.2015)

Nebylo to tak strašné, jak jsem se před zhlédnutím obával. Nejsem ovšem ani nikterak nadšen. Dobrou úvodní hodinku mi trvalo, než jsem se do příběhu trošku zakoukal a začala mě tahle 2000km pouť za hledáním nového impulzu k žití bavit. Reese Whiterspoon je na 38 let zachovalá ojetina, ale na sdílení lože to vyloženě nebylo, a to nejen kvůli absolutní ignoraci veškeré hygieny. Zaplať Pán Bůh za to, že zde ještě stále neexistují televizky, které by kromě našich očiček obohacovaly i naše nosánky. Věřím, že by to nebyl příjemný počich. Nejvíce ze všeho mě zřejmě zaujal slečnin batůžek, který byl vybaven větším počtem kondomů, než bývám vybaven obvykle já, zamířím-li si to do hospůdky. Nevím zda čekala, že ji na cestě pustinou obtěžká medvídek několika medvíďátky. Jináč na svojí cestě potkávala poměrně dost lidí. Neubráním se srovnání s Chrisem, který měl svoji trasu podstatně zajímavější. Pár pěknějších momentek se najít dalo a pro podobné výpravičky v sobě nalézám posledních pár let jistou slabost, takže v nedohledné době očekávejte úžasný film o mně. Tento do kategorie úžasných bohužel nespadá ani vzdáleně. Nepřestřelujme! Slaboučké 2 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel fimler. (26.04.2016)

[ČSFD projekce] Hezký příběh, hezká příroda a strhaná Reese se svým strženým nehtem na palci u nohy, která místy vypadá na 60. Pohodový film, který vás pohladí, když se necháte obměkčit tisíckrát slyšeným příběhem o hledání nového smyslu života, když už jeden zakopne a snaží se znovu vstát. Dost silně na vás zapůsobí především fotky v závěrečných titulcích, kde je vidět, jak věrně filmaři hlavní hrdinku napodobili. Je to v první řadě o přístupu diváka a mně osobně se líbilo, jak dobře na mne působil, ačkoliv podobnost s Útěkem do divočiny si nemohu vytlouct z hlavy. Takže další z řady solidních snímků, které mohu doporučit, a také nový přírůstek mezi mými oblíbenými soundtracky. 80% (27.02.2015)

Reese Witherspoon se v tomto filmu bezesporu překonala k úctyhodným výkonům. Hned na začátku mi totiž ukázala jak snadno se dá z palce u nohy utrhnout načatej nehet, co zažil takovou dvousetkilometrovou túru trekem napříč Skalistými horami s převýšením alespoň třicet kilometrů. Po chvíli se ale rozjel příběh, který má vlastně naprosto klasický průběh. Ukazuje Reese, která jde, zatím bez důvodu, určitý očistec a ten důvod se v průběhu vzpomínek začíná utvářet v meziscénkách. Chvíli mi trvalo, než jsem se na její vlnu dostal, ale někdy v půlce filmu už mi vše bylo víceméně jasné. A v tu chvíli jsem si film vysloveně užíval. Škoda jen, že konec byl až moc otevřený. Mám u takových filmů otevřené konce rád, ale tady to bylo jako kdyby až do prázdna. Takový film Pouť je v tomhle daleko lepší. Každopádně výkon Reese převyšuje mnohé. Dokonce i to nekonečné převýšení, se kterým musela v průběhu filmu bojovat. (26.02.2015)