Láska a odpuštění

Veškerou pozornost na sebe strhl - a zcela právem - Paul Dano. To je absolutní herecký, hudební a pěvecký koncert. Bohužel je tu druhá časová rovina s Johnem Cusackem, který Danovi ve stejné roli absolutně nestíhá. Střídání těchto časových rovin pak vytváří podezření, že se režisér nemohl rozhodnout, na co by se měl zaměřit, zda na Brianovy hudební experimenty a zákulisí kapely nebo na příběh člověka uvězněného v sobě samém. Výsledek je potom silně rozháraný. Všechno naštěstí zachraňuje jednak boží písničky Beach Boys a již zmíněný božský Paul Dano. 7/10 (31.01.2019)

The Beach Boys si občas rád vypočujem, tak som bol zvedavý na tento film z histórie tejto pop-legendy na čele s Brianom Wilsonom. Formát filmu mapujúci dve etapy Brianovho života bol celkom zaujímavý, avšak oveľa viac sa mi páčilo to kreatívne obdobie (teda 60.roky), a tamtá depresívna fáza (80.roky) ma až tak nebavili. Osobne som však očakával celkovo viac od tohto životopisného filmu, ktorý mi po obsahovej stránke veru moc neimponoval. Čo ma na tomto filme bavilo, tak to bol určite Paul Dano, ktorý stvárnil mladého Briana naozaj výborne. Ale inak film ako taký zaostal za očakávaním, aj za priemerom. (27.01.2016)

Zatraceně zajímavý příběh utopený v průměrné režii a celkovém přístupu. Brian Wilson a Beach Boys mě zaujali a chtěl jsem o nich vědět víc a víc... bohužel ve dvou hodinách se toho člověk dozví o nich dost málo, především vidíme nepříliš zajímavou část z osmdesátek, kde je Brian nadopovaný. Dokonce i chybí dramatické vyvrcholení, dostane se nám maximálně nějakých těch halucinací a divných scén... Velká škoda a promarněná šance. Ale Paul Dano standardně super a některé hudební sekvence stojí za to. (5/10) (18.10.2015)

Převážně sterilní pohled na život jednoho hudebníka. A velmi na jistotu zrežírovaný, bez větších ambicí. Tím hudebníkem je Brian Wilson. Že vám tohle jméno nic neříká?! I to je možné, ale skupinu, ve které působil, už znát budete (i z doslechu). Byl totiž frontmanem legendárních Beach Boys. A zde poznáme, kdo stál za tvorbou jejich veselých a pozitivních songů. Film má ale dvě hodiny, prolínají se v něm dvě roviny Wilsonova života, v jedné je talentovaným mladíkem, prožívajícím úspěchy i propady v šedesátých letech, v nichž skládá nesmrtelné hity skupiny, v té druhé už je dospělým zlomeným mužem na sólové dráze v éře osmdesátých let, neschopný skládat hudbu, s diagnozou paranoidní schizofrenie, který už je téměř nesvéprávný a nedokáže se vymanit z vlivu svého ohavného manipulátora a jeho praktik, jímž je jeho terapeut. Mladickou verzi ztvárnil Paul Dano, dospělou verzi hraje John Cusack. A teď k tomu, co filmu neprospělo. Představte si, že ty (potenciálně) nejzajímavější okamžiky z příběhu osekáte, vyjmete a jen se o nich mluví. Dozvíme se tedy, že Brian měl krušné dětství, kdy byl fackovacím panákem pro svého ukrutně nesympatického otce. Padne facka na sále? Nepadne, až na jeden výjev z dětství. Dále poznáme zákeřného terapeuta Landyho, ovšem paranoidních stavů má hudebník pomálu, jsou kratičké, ke všemu je to s jeho zdravotním stavem nakonec jinak. A pak ještě randí se sympatickou Melindou, svojí budoucí ženou. Šukají spolu? Nelze poznat, ve filmu žádná milostná scéna není. A pak hlavní náplň filmu, tou je postup při skládání a aranžování písní, což jsou nejzajímavější úseky filmu. Určitě si nelehnu a nezačnu kopat nožičkama, že jeden produkující režisér natočil portrét života Briana Wilsona. Jeho hudbu nevyhledávám, ovšem to vůbec nemělo na hodnocení vliv. Nezkušená režijní ruka Billa Pohlada nedokázala mě coby diváka pohltit a dát mně intenzivní zážitek, potažmo způsobit můj zájem o tvorbu Beach Boys po skončení filmu. Herecký čtyřlístek Paul Dano, John Cusack, Paul Giamatti a Elizabeth Banks je opravdu skvělý a schopný, i hudební čísla byly příjemné, zvláště pak mohlo být jich být více převedených do klipové podoby, i místo a čas byly ok, jen to sterilní provedení prostě neutáhne dvě filmové hodiny. Délka byla znát a zajímavých momentů a scén nebyl plný hudební kotel, spíše kotlíček. 6/10 (02.12.2017)

Film tedy nic moc, nepodařilo se to zkloubit do nějaké přesvědčivé (včetně představitelů Briana Wilsona - důvěryhodně vypadal až ten pravý v titucích) vizuální formy. Snad jen ty zkoušky byly trochu zajímavé. Přestože jsem v roce 1969 utekl z povinné školní brigády a jel do Brna na koncert "Kluků Plážovníků" a "Pet Sounds" považuji za jedno z nejlepších hudebních alb (bez ohledu na hudební styl a formu), podobně jako autoři fimu, nejsem jejich "freak". Za Brianovu mentální dezorientaci může v podstatné míře LSD, podobně jako u Petera Greena a dalších), jehož LSD vyřadilo z hudby také na zhruba dvacet let. Pozn. 1: Kromě toho je ve filmu řada nepřesností, které také neodpovídají řádné profesionální práci. Pozn. 2: Četl jsem i knihu o Brianu Wilsonovi, které mě zaujala více než film (název z koule už neuvedu). Co si z ní nejvíc pamatuji (zaujalo mě), byly pravidelné celorodinné vícehlasé zpívánky. Na podobné ještě vzpomíná i moje matka (94 let), dnes se tato tradice už dočista vypařila. Na ně právě Brianova hudba navazuje v jeho skvělých kompozicích. (01.02.2019)