Mládí

Strhující minimalistická bohoslužba za stáří a zavedené hodnoty, jemně protkaná působivými obrazy pomalu plynoucí z nejniternějších částí našeho podvědomí. Film Youth je působivým dílem, které krásně filosofuje nad věčnými otázkami stáří a způsobu myšlení a života. K tomu také přispívá pozvolné tempo, které by všude jinde bylo na obtíž, nicméně zde, zde je jedním ze základních stavebních prvků, které spolu s výbornými herci Michaelem Cainem a Harveym Keitelem drží celý film pohromadě. To vše je navíc zabaleno do nádherných reálií švýcarských Alp, které nenásilně a bez zbytečných opulentností dotváří celou atmosféru filmu. Ne, film Youth není dokonalý film, i zde se totiž pár zaškobrtnutí najde, nicméně jako působivé životní vlákno jednoho naplněného a současně zvláštně nenaplněného života hlavní postavy dělá z tohoto filmu vskutku jedinečný a gurmánský zážitek, který Vás svým pojetím chytne a už nepustí. (27.11.2015)

Myšlienky na rôzne témy, ktoré sú síce možno chronicky známe, ale v tomto snímku boli veľmi zaujímavo a nápadito podané a prezentované divákovi. Spôsobom, ktorý dýchal veľkou dávkou nostalgie a zmesou ďalších rôznorodých pocitov, k tomu keď sa ešte pridali nádherné a pre Sorrentina typické, krásne obrazy a výjavy, špičková kamera a rozmanité pestré farby spolu s geniálnou hudbou, tak to vo mne zanechalo veľmi silný účinok. Silný nadpriemer. 85/100 Poznámka: Páčilo sa mi ako to tí dvaja okomentovali, keď k nim do bazénu vliezla tá nahá kráska, to nemalo chybu. (11.05.2018)

Nevím, Sorrentino jako by ze sebe chtěl v Mládí něco mermomocí vymáčknout, nějakou moudrost, poučení, myšlenku, vlastně cokoliv. Podle mě se mu ovšem nepodařilo říct vůbec nic. Zlehčené dialogy stárnoucích protagonistů působí v načančaném vizuálu jako pěst na oko, Paul Dano je sice uhrančivý, ale přijde mi, jako by do fikčního světa přelezl úplně z jiného filmu a co se chvalozpěvu na pocity týče? Podivné tváří v tvář snímku, u nějž se hromada lidí shoduje, že je přes jásavé barvičky veskrze chladný. Pro zapůsobení na „šedé buňky mozkové“ málo promyšlené, pro sevření srdce málo spontánní. (30.09.2016)

Na první signální vypadá Mládí jako melancholičtější apendix k Velké nádheře. Jenže styl, který Sorrentino ve Velké nádheře vybrousil k dokonalosti a pomohl jím vytvořit komplexní a kompaktní dílo, v Mládí nejednou zabředne do mokřin kýče bez většího smyslu. Velké nádheře podobná rozmáchlost obrazových prostředků, nájezdy kamer, výběr hudby (zejm. vokální party)..., to všechno v Mládí mezi vším tím rozjímáním nad vyčerpanou kreativitou, uplynulým/promarněným potenciálem mládí a nevyhnutelnou degradací sil & paměti v procesu stárnutí působí samoúčelně bez jakékoli vnitřní vazby. Kouzlo římských paláců (akustika jeho sálů), atmosféra římských náměstí a parků tvořily funkční (stylotvorný) prvek Velké nádhery, bez něhož by příběh o zkažené bohaté římské elitě neměl sám o sobě tu pravou sílu. Mládí se ale téměř celé odehrává na jednom místě v jakémsi švýcarském luxusním hotelu a dynamiku mu dodává pouze pár snových scén či samotný závěr filmu (přičemž uzavřenost tohoto konkrétního prostoru není pro probíhající konverzace nijak podstatná). Rozmáchlé obrazy na zasněžené vrcholky hor a pomalé nájezdy kamer pak v daném kontextu působí pouze jako exhibice řemeslného perfekcionismu. Přitom jinak má film v podstatě všechno, co lze od tématicky podobného filmu očekávat: Sentimentální i vtipné vzpomínky, úvahy o tom, jak náš odkaz vnímají druzí (i my sami); banální vzletná "moudra" jsou střídána ironickým zpochybňováním apod. V takto pojatém filmu však nevnímáme celek, ale fragmenty... A není proto divu, když občasnou ironii či úmyslnou banalitu vnímáme smrtelně vážně, což se v důsledku projeví tak, že nás daná scéna děsně irituje. Film má silné momenty a z řemeslného hlediska je takřka dokonalý (výborní jsou Caine, Keitel, Weisz i Fonda...), ale z formálního hlediska je to průšvih. Z celého filmu si vlastně pamatuju jen pár krásných obrazů, vtípky o prostatě, Maradonu, nahé tělo miss universe a plešku prince Phillipa. Na hlubší filosofická rozjímání byl film příliš roztříštěný a emocionálně jen nezřetelným odleskem Velké nádhery. (12.10.2015)

Až díky snímku Mládí si přestávám o Sorrentinovi myslet, že je to jeden z nejpřeceňovanějších režisérů současnosti. Narozdíl od Velké nádhery mi Mládí přesně sedlo do noty. Precizně zpracovaný komorní snímek o stáří, přátelství, hudbě, umění a dalších zajímavých otázkách, o nichž stojí za to mluvit a točit o nich filmy. Působivý umělecký zážitek. (03.01.2016)