Mládí

Ne, Paolo. Zas je to studený terárium plný podivně akademizovanejch plazů. A ten orchestr prostě nezazní mohutně, jenom rozklíženě, jako by každá sekce hrála jinou skladbu. Strašně jsem tomu fandil, po Velké nádheře cením místy větší uvolněnost tónu a sklon k absurditě, ale celek vyznívá podobně zatěžkaně a nepřesvědčivě. Sorrentino navíc stále úspěšněji kolonizuje těžko představitelné teritorium mezi lidovou komedií plnou prostopravd a snobáckým "uměníčkem", což se místy stává dost nesnesitelným. Back to the small things, please. (10.07.2015)

V první půli jsem nemohl pochopit, proč to (třeba náboj, nebo jak to chceme označit) tam ostatní nevidí, jenže v té druhé jsem to sám ztratil. Sorrentinův Řím má spoustu zajímavých míst, zatímco Švýcarsko v podání stejného muže na mě jaksi nefunguje a občas překročí hranici do nevkusu. A tohle přirovnání funguje i na celou Velkou nádheru a Mládí. Abych byl férovej - přes šedesát minut jsem plaval ve spokojených lázních. Našel jsem si pár hodně silných scén a některá pronášená moudra si rozhodně prošlapala cestu hloubš. Dokud se postavy potkávaly a mudrovaly nad tím, proč jsou tam, kde jsou, chtěl jsem mudrovat také, ale jakmile skrz ně a jejich činy chtěl něco říct a někam dojít ten za stoličkou, zasekl jsem se. Jako kdyby sám Paolo už od mnicha ve vzduchu hledal svoje zakončení a na dalších 40 minut se zmohl pouze na plácání na místě. Třeba to je jen tím, že mě Švýcarsko nějak netankuje ani obecně. (16.11.2015)

Myšlienky na rôzne témy, ktoré sú síce možno chronicky známe, ale v tomto snímku boli veľmi zaujímavo a nápadito podané a prezentované divákovi. Spôsobom, ktorý dýchal veľkou dávkou nostalgie a zmesou ďalších rôznorodých pocitov, k tomu keď sa ešte pridali nádherné a pre Sorrentina typické, krásne obrazy a výjavy, špičková kamera a rozmanité pestré farby spolu s geniálnou hudbou, tak to vo mne zanechalo veľmi silný účinok. Silný nadpriemer. 85/100 Poznámka: Páčilo sa mi ako to tí dvaja okomentovali, keď k nim do bazénu vliezla tá nahá kráska, to nemalo chybu. (11.05.2018)

Formálne skromná a o to príjemnejšia Sorrentinova meditácia. Vlákno životných metafor, z ktorých niektoré potešia trefným tnutím do živého, a iné se zacyklia v prázdnom, ale hravom intelektualizme. Zasadené do ukľudňujúcej, pomaly plynúcej atmosféry prírodného prostredia, recitované báječnou hereckou zostavou. K stareckej múdrosti hlavných dvoch postáv som cítil rešpekt, úctu a bolo mi s nimi fajn. A zrelá zranená Rachel Weisz má niečo do seba. (14.10.2015)

Zvedám do plných, včera jsem si film vychutnala po letech, buď prosta původních očekávání, nebo to chtělo šest let, aby člověk dokázal ocenit něco dalšího, zkrátka při poslední projekci jsem si film užívala v každém obrazu a královsky se bavila. Vtipné, krásné, zralé, přitom se to nebere vůbec vážně. To můžu. (23.08.2021)