Mládí

Myšlienky na rôzne témy, ktoré sú síce možno chronicky známe, ale v tomto snímku boli veľmi zaujímavo a nápadito podané a prezentované divákovi. Spôsobom, ktorý dýchal veľkou dávkou nostalgie a zmesou ďalších rôznorodých pocitov, k tomu keď sa ešte pridali nádherné a pre Sorrentina typické, krásne obrazy a výjavy, špičková kamera a rozmanité pestré farby spolu s geniálnou hudbou, tak to vo mne zanechalo veľmi silný účinok. Silný nadpriemer. 85/100 Poznámka: Páčilo sa mi ako to tí dvaja okomentovali, keď k nim do bazénu vliezla tá nahá kráska, to nemalo chybu. (11.05.2018)

Taliansky audiovizuálny mág, Paulo Sorrentino, ma de - facto viac potešil spred dvoch rokov s Veľkou nádherou, to bola skutočne pastva pre oči, bola to nádhera, jeho nový film nestratil nič zo svojej povesti, a to z formy obsahu, oči a uši sa kochajú krásnym obrazom, ako pekne vyzerajú obrazy komponované do celku + hudba, ktorá lahodí ušným bubienkom, ale podotýkam, že nový Sorrentino má medzery medzi tým, že takto to nie je v kuse, občas som nadšený z krásnej kamery a hudby, potom zase film upadá do nudy a ukecanosti postáv, ktoré ale niečo, do seba majú, kvalitné herecké obsadenie, Michael Caine a Harvey Keitel, už takpovediac majú za sebou najlepšie roky života, tak ako aj postavy: kde Caine stelesnil hudobného skladateľa, ktorý rezignuje a Keitel si zase zahral postavu filmového režiséra, ktorý dostáva nový nádych, aj preto, že sa aktuálne nachádza v švajčiarskych kúpeloch, premýšľa nad novým filmom, kde mu pomáhajú mladí - nádejní scenáristi, okrem týchto dvoch postáv, je tu niekoľko ďalších, mladý herec s tvárou Paula Dana, ktorý dokazuje, že má pred sebou žiarivú hereckú budúcnosť, alebo krásna Rachel Weisz, ktorá hrá dcéru a asistentku Michaela Caine, ktorej sa rozpadáva vzťah, či potrebuje nájsť nový zmysel života, pričom nájde pochopenie u horolezca, s ktorým vylezie na skalu. Pekná scéna je s Miss Universe, bude bez plaviek, ako ju stvorila matka príroda... Vôbec Sorrentino sa neobťažuje zakrývať nahotu hostí v kúpeloch, ktorí sa pohybujú po objekte úplne prirodzene, až to zaváňa obscénnosťou, ale vravím, že to nie je samoúčelné, zachytáva prirodzený pohyb ľudí v kúpeloch, akoby tam bola skrytá kamera. Každý má svoje starosti, svoje problémy, svoju minulosť, aktuálnu prítomnosť, a čo bude potom... Asi som chcel od mága viac, ale určite poviem so svojim najlepším svedomím, že to nie je nič svetoborné, zaujme to, vďaka FORME, t.j obraz a hudba + herecké výkony, ale nakoniec vysvitne, že sa tu nič v podstate nedeje, a to je málo na to, aby som mohol pohodlne zvýšiť svoje hodnotenie, ale myslím, že budúci projekt, Paulo Sorrentino usmerní lepším spôsobom, najlepšie by bolo, zavolať svojho kamoša Tonyho a nakrútiť PICTURE vo svojej vlasti, myslím, že mu to úplne nesadlo urobiť anglický debut ... (01.11.2015)

(50th KVIFF) Můj poslední film padesátého karlovarského festivalu měl být i jeho vrcholem. Ale nebyl. Zklamal. Hodně. Mládí je pro mě bohužel nakonec umělý neupřímný kýč, přeplněný vizuální a audiální nádherou, otrávenou rádoby hlubokými frázemi a vzletnými, ale falešnými životními pravdami. Zkrátka sem tam scéna hodná pohlazení (především ty méně vzletné, humorné rozhovory mezi Cainem a Keitelem), sem tam scéna hodná facky. Minimálně v jednom momentě, kdy se herec robota Q baví v obchodě s moudrou malou holčičkou, mi ruka s hlavou samovolně provedly facepalm, nešlo to zastavit. Po pompézní Velké nádheře, která měla vypovídací hodnotu možná právě navzdory sobě samé a svému režisérovi, představuje Mládí pád na držku. Kvůli dechberoucímu řemeslu Sorrentinovi méně než tři hvězdy dát nemůžu, nutkání by ale bylo. 60 % (10.07.2015)

Tohle je film se šíleně pomalým tempem, takže většinu diváků bude nudit. Jako nebylo to tak hrozný, ale já jsem se prostě po 40 minutách rozhodl, že nechci strávit další hodinu a půl čučením na tenhle pomalý a dějově nezajímavý příběh. Víte jak si většina lidí chce užít dovolenou na pláži u sluníčka, oddechnout si a prostě nic nedělat? Tak tohle je přesně film pro takové filmové diváky, kteří si jen chtějí sednout k telce, pomalu v klídku se dívat na film, užívat si to pomalé tempo, nepřemýšlet nad žádným složitým příběhem. Těmto lidem se to bude líbit, ale já k nim nepatřím. (30.05.2017)

Se stylem Paola Sorrentina, od nějž už jsem s podobným výsledkem viděl dříve Velkou nádheru, jsem si úplně nepotykal ani napodruhé. Pocity z jeho filmu mám opět nevyrovnané. Na jedné straně je tu dost skvělých scén, z nichž třeba dirigování ovcí se zvonečky na louce a dalších zvuků přírody mi vysloveně ulahodilo. Jiné scény útržkovitě rozehrají drobná dramata postav či přinesou v dialozích podnětné myšlenky. Ale přesto vše zdařilé mi zase připadá roztrouseno do filmu, který ve mně řadou jiných scén vyvolává dojem pokusu o art s příliš umělou hrou na efekt, kdy více záběrů přírody, stylizovaných výjevů (např. levitace před scenérií Alp) nebo i závěrečná hudební scéna pro mě pocitově balancují až na hraně kýče. I ty konverzační scény mě oslovovaly různorodou měrou – někdy mě i s ohledem na umělecké prostředí hudby a filmu, v němž se hlavní postavy dlouhá léta pohybují, výrazně zaujaly, jindy trochu míjely (byť tady uznávám, že na vině může být zčásti i můj značně mladý věk oproti postavám). Téměř neustálé střídání dialogových scén až klipovými záběry z různých vystoupení a vizuálních atrakcí (byť některé jsou samy o sobě zajímavé) u mě dojem jisté nesourodosti jen prohloubovalo. Rád jsem viděl Michaela Caina a Harveye Keitla pořád ve skvělé formě v zajímavých rolích, ač zároveň musím jedním dechem dodat, že oba pány zde svou jedinou scénou dokázala strčit do kapsy pořád jedinečná Jane Fonda. [60%] (13.08.2024)