Mládí

Zase trocha toho umění. Nic proti němu, ale zdá se, že jsem na něj asi moc přízemní / primitivní. Ano, vnímám všechny ty (ne)zajímavé záběry, je mi naprosto jasné, že skrz ně ke mně autor promlouvá a snaží se jimi něco sdělovat, ať už je to cokoli. Ano, Keitel s Cainem jsou perfektní, ale po tom filmu nezůstane nic. Krom sdělení, že kamarádi si říkají jen pěkné věci. A pocitu, že se na to sice pěkně kouká, ale k ničemu to není... 60% (19.10.2015)

Zajímavě pojaté drama, které díky své atmosféře plyne velmi jemně a příjemně. Celý snímek provází dva výteční herci, skvělý hudební doprovod, na oko velice krásné prostředí, spolu s vizuálním zpracováním a také zajímavé scény či úryvky, které po většinu času plní svůj účel. Ovšem několik momentů asi úplně minulo mé myšlenky, ale i přesto se zde skrývá zajímavá emocionální stránka a opravdu pěkná a nevšední podívaná. [75%] | Kino - Prom. (25.10.2015)

Věci, které zaujaly - Maradona, Marx, masérka, videoklip Palomy Faith a věnování Francescu Rosimu. Zbytek velmi plochý a velmi lehce kritizovatelný. Film od současného předního umělce, který neotevře ani milimetr nových obzorů o jakémkoliv pojednávaném tématu, nemůže být považovaný za nic jiného, než neúspěch. (20.10.2015)

Po dlouhé a dlouhé době, jsem v kině dostal adekvátní kus kumštu proti dle mého názoru předražené vstupence. Samozřejmě Sorrentina znám, poslední jeho kousek byl dechberoucí a tak jsem šel do kina s pocitem zákazníka, který si jde koupit Bentleye a který neočekává, že bude zklamán. Nu, nebyl jsem. Po otravných reklamách na mne z plátna dýchl zase kus filmařského umění dokonale zpracovaného. Film to jsou obrazy, herci, kamera, hudba... Sorrentino s tím vším umí skvěle pracovat a nejen to. Co obraz to dechberoucí záběr, co tón hudby či zvolená píseň to kousek, který chcete mít doma... Po Velké nádheře jsem šel ihned do soundtracku a tady to nebude jinak! Navíc jak Michael, tak Harvey patří mezi mé dávné oblíbence, takže jsem byl nadšen snad ještě o maličko více. Mládí je filmem o stáří a o emocích v každém z nás. Emocích, které mají schopnost stáří oddálit a nepřipouštět si ho. Prostřednictvím několika postav rozehraje Sorrentino na pozadí čarokrásných Alp skutečný koncert, který se sleduje se zatajeným dechem. Vždy mne v kině otravovali všichni ti chrastící chroupači popcornů a srkači coly... Kupodivu, tento film proběhl za naprostého ticha. Celé dvě hodiny nikdo ani nezakašlal. Buď jsem měl kliku na oduševnělé diváctvo a nebo prostě film sám a tomu věřím spíš, donutil diváka XY dívat se na plátno a nešmátrat v papírovém kýblu... Tento dojem mi utvrdilo při konci filmu naprosté ticho při běžících titulkách... Z koho jsem byl paf byla skvostná Rachel Weisz, které bych těch 45 sakra nehádal... U filmu jsem si však uvědomil smutnou pravdu a i strach. Přes všechna ta líčidla jsem si hlavně u Caina uvědomil, že je už opravdu starý. Už je to moc dávno kdy bojoval v Africe proti Zulům, bránil u Arnheimu Příliš vzdálený most, nebo předčítal pohádky na dobrou noc králům z Nové Anglie v Pravidlech moštárny... Harvey je sice o pát let mladší, ale nikdo neví jak dlouho ještě tito skvělí herci nám budou hrát v takovýchto i jiných filmech... Stáří je mrcha a já moc oběma přeji aby byli co nejvíce a nejdéle YOUTH. Zatím se zaplaťpánbu zdá, že jsou. Dal bych pět i tak, ale dávám je tím spíše, že někteří zde komentující film asi nepochopili a tvrdě jej podhodnotili. * * * * * (25.10.2015)

Nevím, Sorrentino jako by ze sebe chtěl v Mládí něco mermomocí vymáčknout, nějakou moudrost, poučení, myšlenku, vlastně cokoliv. Podle mě se mu ovšem nepodařilo říct vůbec nic. Zlehčené dialogy stárnoucích protagonistů působí v načančaném vizuálu jako pěst na oko, Paul Dano je sice uhrančivý, ale přijde mi, jako by do fikčního světa přelezl úplně z jiného filmu a co se chvalozpěvu na pocity týče? Podivné tváří v tvář snímku, u nějž se hromada lidí shoduje, že je přes jásavé barvičky veskrze chladný. Pro zapůsobení na „šedé buňky mozkové“ málo promyšlené, pro sevření srdce málo spontánní. (30.09.2016)