Co s láskou

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)

Tento romantický film ma zaujal od prvých minút a aj keď som nevedel čo mám čakať, prijemne ma prekvapil. Je to síce romantika, no páči sa mi, že nie je gýčová. Myslím si, že Čo s Láskou má pomerne slabšie hodnotenie preto, lebo sa vymyká z koncepcie štandardných romantických filmov. Musím vyzdvihnúť plynule prechody zo súčasnosti do minulosti a naopak. Taktiež sa mi veľmi páčili exteriéry, v ktorých sa nakrúcalo. Nechýbal vtip, pointa, dramatické aj romantické scény. Mladí herci aj keď boli relatívne neznámi, zahrali nadštandard. Hlavné mladý Australan Luke Bracey má herecký potenciál a je akýsi pokračovateľ Heatha Ledgera, na ktorého sa mi trochu podobá. Film záverom nejedného diváka prekvapí. Tomuto filmu by som sa nebál dať aj rovných 5 hviezd, no niečo mi k spokojnosti ešte chýbalo. (4,5* 75%) (14.06.2016)

Ak by som si mal zapnúť srdcervúcu romancu tak jedine z pera Nicholasa Sparksa. Jeho príbehy sú tak sladké s tak infantilnou zápletkou, že si vo svete našiel viac odporcov ako priaznivcov. Čo už. Ak (a nie je to moc často) dostanem chuť na romantiku vždy siahnem po tomto autorovi vo filmovej podobe. "Čo s láskou" nie je síce taká pecka ako napríklad "Zápisník jednej lásky" ale pozerať sa to dá. Mierne ma sralo akurát tak to, že som vedel asi 10 minút dopredu čo sa stane ... ale to je možno aj tým, že mám tieto filmy už v merku. Časove premisy boli plynulé a dalo sa vo filme vyznať. Romantika a dráma zohrali svoju úlohu. Jediné čo ma nasralo bol ten koniec, ktorým autor chcel vymačknúť poslednú štipku dôstojnosti s už aj tak dosť uplakaného diváka tým že urobí z Dawsona Ježiša. Inak herecké obsadenie mi hralo na notu a bolo veľmi sympatické. Mladšiu Amandu som žral ako aj mladšieho Dawsona, staršie duo hralo trocha druhé husle ale išlo im to. Nebudem sa tu už moc rozpisovať a šľahnem iba hodnotenie. 82% (17.11.2014)

Přestože se jedná o romantický kýč nejhrubšího zrna, tak se mi to zřejmě v důsledku nějakého záhadného vychýlení zemské osylíbilo. Asi to bude tím, že mi The Best of Me hodně připomínalo Sparksovu nejúspěšnější filmovou adaptaci (ano, mluvím samozřejmě o The Notebooku), která je jedním z mých nejoblíbenějších filmů tohoto žánru. Hlavní hrdinové mi byli sympatičtí a to v obou věkových kategoriích, a ta cukrová chemie mezi nimi z mého pohledu taky šlapala. A samozřejmě mě jako příznivce nejednoznačných a ne zrovna Happy Endů potěšil konec. (21.03.2015)

Asi každý občas máme chvilku, kdy potřebujeme vědět, že všechno bude dobré, že dva spolu mohou žít šťastně až do smrti. Právě v takový moment jsem sáhla po "záruce" limonádově sladké romantiky Nicholase Sparkse. Bohužel mi nikdo neřekl, že tady se happy endu nedočkám. Best of me je pravděpodobně snaha o druhý Notebook - je pravda, že v jeho šlápějích kráčí vcelku věrně. Totožná atmosféra, podobné prostředí, osudová láska a konec, který v diváku zanechá hořko sladkou pachuť. Přidejte k tomu špatné herce (starší Amandě a Dawsonovi jsem nevěřila ani slovo, její zármutek působil směšně, jejich láska nevěrohodně), hloupé vyvrcholení, nevydařenou dějovou linii v přítomnosti (kterou jakoby někdo vystřihl z jiného filmu) a vznikne právě Best of me. Zmršený potenciál a strašná škoda, protože Liana a Luke Bracey mě bavili víc, než Rachel McAdams a Ryan Gosling. Nebýt tedy trapných scén s Michelle Monaghan a Jamesem Marsdenem, tak dám bez váhání pět hvězd. Co tomuhle filmu nemůžu upřít je spotřeba kapesníků. Pláču nad tím, jak to pokazili :) (16.02.2015)