Co s láskou

Literárnu tvorbu Nicholasa Sparksa síce nepoznám a s najväčšou pravdepodobnosťou ani nikdy poznať nebudem, no súdiac podľa filmových adaptácii to s ňou asi ktovie ako mimoriadne nebude. Jednoducho typická červená knižnica so snáď všetkými romantickými klišé aké existujú a ešte aj s pár navyše. Filmová podoba nemohla dopadnúť inak, tobôž nie s takýmto priemerným režisérom. Best of Me tak pôsobí ako film natočený podľa príručky pre začínajúcich režisérov, edícia romantický film pre všetkých. Uznávam, že samotný príbeh môže fungovať v knižnej podobe a jeho záver som zase až tak nečakal, no Michael Hoffman ho podáva tých najobohranejším možným spôsobom. Čiže zase iba ďalší pár, ktorý sa do seba zamiluje po jednom rozhovore, nemajú nič spoločné, on pochádza z problémovej rodiny, ale je to chlapec s dobrým srdcom, ona zase z bohatej rodiny, ale nechce viesť život bohatej dcérenky. Jednoducho láska ako hrom, láska u priehľadne čistého jazera, láska na slnečnými lúčmi zaliatej veži, láska pomedzi kvapky letného dažďa, láska na starej verande, láska na vŕzgajúcich hojdačkách, láska v lese kde pomedzi stromy svietia lúče mesiaca a to všetko zabalené do žiarivých, preexponovaných farieb s neustálymi zamilovanými pohľadmi. Stačí si predstaviť to najväčšie klišé aké si v romantickom filme viete predstaviť a v Best of Me ho zaručene nájdete, každé a jedno. Ani jedna scéna nepôsobí prirodzene a všetky situácie sú nasilu vyhrotené len aby sa dopracovalo k nejakému konfliktu, ktorý sa pochopiteľne v závere premení na absolútne prvoplánovú emočnú žmýkačku bez opodstatnenia (aj keď v kútiku duše priznávam, že úplne posledná scéna so synom je celkom silná, no je to ten najprevarenejší twist za poriadne dlhú dobu). Nemám nič proti romantickým filmom, ale na každý žáner sa musí s citom, tak ako v horore nemôžu striekať v kuse iba hektolitre krvi, v akčnom filme nemôže byť bez zastavenia jedna dlhá dvojhodinová prestrelka, ani v romantickom filme nemôže všetok ten „med“ priam tiecť z obrazovky. A Best of Me je iba jeden veľký gýč, ktorý sa takmer nedá zniesť. Viem si predstaviť, že s iným režisérom by sa z toho dal spraviť celkom osudový príbeh napriek časom, v takejto podobe však nič iné než neskutočná hromada klišé. CELKOVO: 2* (4/10) (12.08.2015)

Typická "sparksovka", až to človeku už časom akosi zovšednie. Tak ako aj v ostatných filmoch podľa Sparskovej predlohy, aj tu hrali hlavnú rolu klasické veličiny: silná Láska vs. neprajný osud, konfrontácia minulosti a prítomnosti, napokon vyúsťujúca do zlomového (väčšinou tragického) záveru, ktorý by mal pôsobiť vysoko prekvapivo. Bohužiaľ, to najlepšie už má Sparks asi za sebou, ale tak stále je to aspoň taký lepší priemer, aspoň čo sa týka žánru romantickej drámy. Čo sa týka priamo The Best of Me, bol som úprimne zvedavý na zápletku a všetky okolnosti, ktoré budú príbeh sprevádzať. Napokon to nebolo v podstate nič prevratné, ale tak ušlo to. Navyše postava Dawsona mi prišla dosť nesympatická, hoci to nemal v živote ľahké, už len kvôli debilnej "rodine", v ktorej vyrastal. Ale načo tá zbytočná pomsta? Prečo tá ignorácia Amandy, ktorá bola očividne ochotná čakať a navštevovať ho? Čo si akože Dawson myslel, že tou svojou ignoráciou Amande pomôže k lepšiemu životu? To bol až taký tupý, že si neuvedomil, že ona sa ho vzdať nechce a chce byť jeho oporou? Toto jeho pseudo obetovanie bolo fakt "úchvatným" príkladom márnotratnosti... K tomu asi len toľko: Niekedy nás ľudia opúšťajú preto, lebo nám nechcú ublížiť. Ale neuvedomujú si, že svojou neprítomnosťou nám ubližujú zo všetkého najviac. (24.01.2015)

Tak predvidatelne a tak trapne, jak uz dlouho nic. Musim rict, ze "zimomriavky" z te trapnosti byli i celkem prijemne.. ale celek na me pusobi, jako jeden obrovsky kyc. 13 lete holky z toho budou pryc a asi se jim o tom bude i zdat, ja doufam, ze se mi o tom zdat nebude. Hlasky jako: "Co bys pro me riskoval" - VSECHNO. To, ze protagonista(mladsi) je porad do pul tela svleceny a jeste slusne nesympaticky, uz jsou jen detaily.. Pocit, ze vsechny "prekazky" byly pridany synteticky, je mnohem podstatnejsi. P.S.: Konec je opravdu hrozny. (27.02.2015)

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)

That's fucking gangsta movie. No jako ten konec byl drsný. Ne že jsem nebrečela (to se nenechte zmást hodnocením, já brečím u všeho), ale celé to bylo takové nemastné neslané - zvláště ta první polovina. Takový příběh už tu byl nejmíň stokrát a i v podobném zpracování. Od druhé poloviny byly ale docela dobré záběry, třeba nehoda s Bobbym (to jsem fakt na začátku filmu nečekala). Pak ale přišel konec.... tak strašně přehnaně přehnaný konec. Na jednu stranu fajn, že to neskončilo happyendem a že se fakt rozešla s manželem i vzhledem k situaci, ovšem moment wooohoooo ůůůůůůůůůůů a jeho srdce bude nadále žít v jejím synovi... ehm ehm. No tak nevím.. první polovina na 1*, druhá polovina tak na ty 3* a konec klišovitý odpad. Průměrem? 2,5* nejspíše. Silnější dvě hvězdy řekněme. Jsem prostě silně rozervaná a nevím, jak hodnotit. (06.02.2015)