Co s láskou

Tento romantický film ma zaujal od prvých minút a aj keď som nevedel čo mám čakať, prijemne ma prekvapil. Je to síce romantika, no páči sa mi, že nie je gýčová. Myslím si, že Čo s Láskou má pomerne slabšie hodnotenie preto, lebo sa vymyká z koncepcie štandardných romantických filmov. Musím vyzdvihnúť plynule prechody zo súčasnosti do minulosti a naopak. Taktiež sa mi veľmi páčili exteriéry, v ktorých sa nakrúcalo. Nechýbal vtip, pointa, dramatické aj romantické scény. Mladí herci aj keď boli relatívne neznámi, zahrali nadštandard. Hlavné mladý Australan Luke Bracey má herecký potenciál a je akýsi pokračovateľ Heatha Ledgera, na ktorého sa mi trochu podobá. Film záverom nejedného diváka prekvapí. Tomuto filmu by som sa nebál dať aj rovných 5 hviezd, no niečo mi k spokojnosti ešte chýbalo. (4,5* 75%) (14.06.2016)

Do haje, ja chtela romantiku, tohle je ta nejkýčovatější červená knihovna, což by se dalo zkousnout, ale ono to blbě končí. Ani to nepovažuju za spoiler, ja naladu pod psa, blbe mi je a tak jsem chtela nenarocnou romatiku se stastnym koncem ... a tohle teda fakt ne. A hrozne me stvalo, jak si mladej Dawson neni podobnej s tim starym. (13.01.2021)

Ľahnúť si v lete vonku na deku a pozorovať nočnú oblohu. A rozmýšľať nad zmyslom života a nad svojou úlohou na tomto svete. Hlavný hrdina to teda nemal ľahké. Rodina ktorá ho mala milovať sa správala ako parta arogantných skapatých potratov. Zo začiatku som nechápal hlavnú hrdinku(Amandu) čo to stvára ale neskôr som pochopil. Tá ako prvá zbadala to čo iný nevideli. Príbeh je to krásny a ukazuje nie len silu lásky, ale aj silu dobrého srdca. Ale ako sa vraví stará láska nehrdzavie. Dôležité je odpustiť najprv sebe a potom to už ide ... A ten koniec. Dawson dal svojej láske Amande ten najkrajší darček ako mohol dať... (24.01.2015)

Tolik jsem potřebovala už nějaký sladký filmový zákusek, že jsem šla hned za Sparksem, kde je to jasné, ale zase né tolik, jak by jste si mysleli. Dramédii to dokonale splnilo a Dawson je můj nový objev nebo jsem si ho nikde nevšimla. Tohle není pohádka pro tvrďáky, ale pro romantiky, kteří ten hnusnej svět kolem potřebují občas prosladit něčím takovým jako je film Co s láskou. No řekněte, co s láskou, která je někdy tak vzdálená, neuskutečnitelná..............to už se přibližuje malinko k reálu nebo se mýlím? (13.09.2016)

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)