Co s láskou

Romantické drama, které už svými prvními záběry naznačuje, že se nebude jednat o vybočující romantickou podívanou. Uhlazenost, citovost, detaily - typické snad pro kadý podobný film. Ale ano, tady to perfektně sedí, i když originalita silně pokulhává. Upřímně, byla to pro mě relaxační podívaná, která mi celkem sedla a to především skvěle vybranými dvojicemi, mezi kterými to skutečně jiskřilo a to je pro podobný druh film skoro zásadní. Škoda jen závěru, který pro mě osobně byl už moc, nic se nemá přehánět a tady se produkce snažila být až moc dojemná, což mě osobně trochu narušilo celou podívanou. Nicméně nechci si tímto pocitem zkazit dojem z celého filmu, takže to radši vypustím. A když už jsme u toho, ještě jedna poznámka. Dvojice jsou úžasné, ale pokud má film působit kompaktně, tak podobnost mezi herci, kteří hrajou stejnou osobu by byla asi trochu na místě. Bohužel mám obavu, že tady bylo důležitější obsadit známejší jméno než cokoli jiného. Tím však nechci popírat svůj první názor, že samotné dvoji byly skvělé....jen kdyby to nebyly dvojice stejné.... (08.03.2015)

Tolik jsem potřebovala už nějaký sladký filmový zákusek, že jsem šla hned za Sparksem, kde je to jasné, ale zase né tolik, jak by jste si mysleli. Dramédii to dokonale splnilo a Dawson je můj nový objev nebo jsem si ho nikde nevšimla. Tohle není pohádka pro tvrďáky, ale pro romantiky, kteří ten hnusnej svět kolem potřebují občas prosladit něčím takovým jako je film Co s láskou. No řekněte, co s láskou, která je někdy tak vzdálená, neuskutečnitelná..............to už se přibližuje malinko k reálu nebo se mýlím? (13.09.2016)

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)

Mladé a starší já hlavního hrdiny nebylo vybráno moc dobře a rozptylovalo to pozornost celý film, ti dva k sobě vůbec neseděli. Na druhou stranu obě hlavní herečky byly vybrány povedeně a obě předvedly skvělý výkon. Příběh byl pěkný a opravdu dojemný, kapesník jsem vyndala hned několikrát a celkově je vidět, že autor předlohy přesně ví, co a jak bude působit. Podané je to opravdu se stylem a noblesou, vše je srozumitelné a pochopitelné, co lidský osud, to důvod ke smutku a dojetí. Je toho ale až tak moc, až tolik osudových setkání a citových projevů, že se v závěru snadno otřepete, protože víte, že je to nereálné. No a ta zrada, když nedostanete naplněnou lásku a zjistíte, že pravá láska existuje, ale rozum a přehnaná opatrnost jí zahubí. Nebo přijde život. Nebo vás dožene minulost. Chci vědět, že někde žije pár šťastně až do smrti. Ach jo. Tak asi jindy. (11.11.2014)

Pěkný romantický příběh se zápletkami jako z telenovely. Od počátku jsem trochu bojoval s tím, že do rolí mladé a starší verze Dawsona byli obsazeni typově odlišní herci, ale v průběhu sledování jsem se s tím tak nějak smířil. Líbilo se mi postupné odkrývaní detailů z minulosti, které citlivě pomáhaly pochopit aktuální vztah mezi postavami. Závěr byl popravdě spíše zklamáním. (16.08.2020)