Co s láskou

Literárnu tvorbu Nicholasa Sparksa síce nepoznám a s najväčšou pravdepodobnosťou ani nikdy poznať nebudem, no súdiac podľa filmových adaptácii to s ňou asi ktovie ako mimoriadne nebude. Jednoducho typická červená knižnica so snáď všetkými romantickými klišé aké existujú a ešte aj s pár navyše. Filmová podoba nemohla dopadnúť inak, tobôž nie s takýmto priemerným režisérom. Best of Me tak pôsobí ako film natočený podľa príručky pre začínajúcich režisérov, edícia romantický film pre všetkých. Uznávam, že samotný príbeh môže fungovať v knižnej podobe a jeho záver som zase až tak nečakal, no Michael Hoffman ho podáva tých najobohranejším možným spôsobom. Čiže zase iba ďalší pár, ktorý sa do seba zamiluje po jednom rozhovore, nemajú nič spoločné, on pochádza z problémovej rodiny, ale je to chlapec s dobrým srdcom, ona zase z bohatej rodiny, ale nechce viesť život bohatej dcérenky. Jednoducho láska ako hrom, láska u priehľadne čistého jazera, láska na slnečnými lúčmi zaliatej veži, láska pomedzi kvapky letného dažďa, láska na starej verande, láska na vŕzgajúcich hojdačkách, láska v lese kde pomedzi stromy svietia lúče mesiaca a to všetko zabalené do žiarivých, preexponovaných farieb s neustálymi zamilovanými pohľadmi. Stačí si predstaviť to najväčšie klišé aké si v romantickom filme viete predstaviť a v Best of Me ho zaručene nájdete, každé a jedno. Ani jedna scéna nepôsobí prirodzene a všetky situácie sú nasilu vyhrotené len aby sa dopracovalo k nejakému konfliktu, ktorý sa pochopiteľne v závere premení na absolútne prvoplánovú emočnú žmýkačku bez opodstatnenia (aj keď v kútiku duše priznávam, že úplne posledná scéna so synom je celkom silná, no je to ten najprevarenejší twist za poriadne dlhú dobu). Nemám nič proti romantickým filmom, ale na každý žáner sa musí s citom, tak ako v horore nemôžu striekať v kuse iba hektolitre krvi, v akčnom filme nemôže byť bez zastavenia jedna dlhá dvojhodinová prestrelka, ani v romantickom filme nemôže všetok ten „med“ priam tiecť z obrazovky. A Best of Me je iba jeden veľký gýč, ktorý sa takmer nedá zniesť. Viem si predstaviť, že s iným režisérom by sa z toho dal spraviť celkom osudový príbeh napriek časom, v takejto podobe však nič iné než neskutočná hromada klišé. CELKOVO: 2* (4/10) (12.08.2015)

║Rozpočet $26miliónov║Tržby USA $26,766,213║Tržby Celosvetovo $35,926,213▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $2,327,010 //počet predaných kusov 92,859║ Tržby za predaj DVD v USA $7,753,748 //počet predaných kusov 412,462║ taká už klasika z pera Nicholasa Sparksa, ktorá má čo príbehovo ponúknuť, má to zvraty, dramatickosť a iskru, nie je to len umelý romantický slaďák, len je škoda že tieto príbehy nesfilmováva niekto zručnejší, určite by sa z toho dalo viac vyžmýkať, takto to zas len ostalo v rámci už takej zvyklej filmovej etapy u priemeru /55%/ (21.05.2015)

Prostě klasická Sparks, respektive film podle jeho díla. Je to dobře rozehrané, jsou tu zajímavé postavy, kterým fandíte, jenže ke konci se to prostě tak zmrví, protože ono to prostě musí být dramatické, srdcebolné, slzavé, protože jinak to prostě nejde. Ten závěr už je prostě jenom protivný konstrukt, který mi vyloženě vadil. (26.01.2015)

Asi každý občas máme chvilku, kdy potřebujeme vědět, že všechno bude dobré, že dva spolu mohou žít šťastně až do smrti. Právě v takový moment jsem sáhla po "záruce" limonádově sladké romantiky Nicholase Sparkse. Bohužel mi nikdo neřekl, že tady se happy endu nedočkám. Best of me je pravděpodobně snaha o druhý Notebook - je pravda, že v jeho šlápějích kráčí vcelku věrně. Totožná atmosféra, podobné prostředí, osudová láska a konec, který v diváku zanechá hořko sladkou pachuť. Přidejte k tomu špatné herce (starší Amandě a Dawsonovi jsem nevěřila ani slovo, její zármutek působil směšně, jejich láska nevěrohodně), hloupé vyvrcholení, nevydařenou dějovou linii v přítomnosti (kterou jakoby někdo vystřihl z jiného filmu) a vznikne právě Best of me. Zmršený potenciál a strašná škoda, protože Liana a Luke Bracey mě bavili víc, než Rachel McAdams a Ryan Gosling. Nebýt tedy trapných scén s Michelle Monaghan a Jamesem Marsdenem, tak dám bez váhání pět hvězd. Co tomuhle filmu nemůžu upřít je spotřeba kapesníků. Pláču nad tím, jak to pokazili :) (16.02.2015)

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)