Pí

"Myslíte, že to číslo v mé hlavě je skutečné Jméno Boží?" Pí=3,141592653589793238462643383279... - tomu rozumím a za každé z čísel za desetinnou čárkou jsem ochoten provrtat si vrtačkou mozek. Tento opěvovaný filmový opus je však pro mne pochopitelný asi tak, jako kdybych chtěl inseminovat žirafu logaritmem jaderné bomby při základu průměrné mzdy v Izraeli. Takže závěrem - nepobral jsem to, nudil jsem se a má vyrovnaná psychika se otřásla v základech. Co chtít od filmu míň? (03.05.2014)

Pri Aronofskeho preslávenom 'Requiem For a Dream' som bol unesený precíznosťou a dokonalosťou akou dokáže zachytiť závislosť. Tá nemá ďaleko od istého druhu šialenosti a posadnutosti, ktorú si zobral na mušku vo svojej prvotine. A posadnutosť číslami a všetko, s čím sú čísla vo filme spojené, je určite ťažším orieškom. Lenže ani z rozlúsknutím takéhoto niečoho nemá Darren problém. K tomu mu svojim skromným výkonom nepochybne dopomohol aj Sean Gullette. Maličký problém bol len v samotnom základe príbehu, ktorý mohol viac nadchnúť. Určite na to mal. Vedľajšie, pomocné dejové vetvy, ktoré sa ponúkali, totiž zostali mierne nerozvinuté. A nebojte, nemusíte mať žiadny vzťah k číslam, aby sa vám film zapáčil. Ale po tomto znepokojivom snímku sa málokomu budú hry s číslami pozdávať viac ako predtým. 85%. (09.12.2007)

Už ve své prvotině ukazuje Aronofsky svou zálibu ve stresování diváka, kterou krátce pohřbil v impotentním Requiem za sen a později dotáhl téměř k dokonalosti v Černé labuti. Rozklad osobnosti je pro něj zjevně velkým lákadlem; posedlý matematik Max Cohen je až groteskní postavičkou, jejíhož číselného démona umocňuje neútulná počítačová kobka s celým stádem zámků na dveřích a zjevná paranoia (černobílá kamera a rozhopsaný minimalistický obraz tentokrát plní účel beze zbytku, byť ke konci už tvůrcům poněkud ujížděla ruka). Slušná magořina. (03.01.2011)

Daren Aronofsky dokazuje, že má šanci být nový génius filmové tvorby a jeho talent je již ted jednoznačný. Pí vyprávějící o matematikovi, pro kterého se ze světa stanou jen čísla a matika naprosto vším co má. Depresivní atmosféra, která se dá přirovnat snad jen k Davidu Lynchovi je perfektní a dopomáhají mu i skvělé zvukové a střihové vychytávky, které jsou pro Aronofskyho tvorbu velmi používáné. Jeho střihy, zvuky a kamera jsou opravdu šperkem, který zdobí tento film. Film prakticky jednoho herce, Aronofsky zdepresivněl úplně vším. Jeho pracovna(resp.byt) připomínají snímek Tetsuo a jeho závěrečné vyřešení bolesti hlavy je velmi, velmi šokující. Kamera, která je šíleně konstrastní a černobílá, je naprosto perfektně použitá a využívá celý svůj potenciál. Matematik, který ve všem okolo vidí vzorce a snaží se přijít na význam čísla Pí... Pí dokáže ukázat budoucnost, způsobit pochopení nepochopeného a nebo i zničit člověka. Pí prostě stojí za to. (07.05.2005)

Dooost divnej film, ale velice zábavnej. Aronofskyho režijní rukopis je tam extrémě znát (a to sem od něj viděl jen 2 filmy). Celý je to takový divný a to mám rád. Než tohle natočil určitě předtím přelouskal Foucaltovo kyvadlo od Umberta Eca. Sean Gullette super výkon a celej film je vlastně dost na něm, ale popral se s tím důstojně. Už se těším na dalšího Aronofskyho. (06.12.2005)