Yves Saint Laurent

Vykal. Jo, to je vysledok mimoriadne narocneho fyzikalno - chemickeho procesu zvaneho sranie. Raz cestou do prace som videl zrovna na ceste lezat velke, cerstve a teple hovno. V rannom chlade sa z neho este kurilo a ja som ostal uplne zmrazeny prenadhernou atmosferou tohoto carokrasneho okamziku. Zemity pach, k nebu stupala ta neopakovatelna aroma a jemne odtiene hnedej sa len hrali sa orosenom asfalte. Nieco Vam prezradim. V hlave mi dunel Beethoven a Richad Wagner a ja som sa vinou tohoto carokrasneho okamziku opat musel zamyslat nad zakladnymi otazkami ludskej metafyziky : "Kto som?" - "Odkial a kam idem?" - "Bol som uz predtym?" - "Alebo som predtym nebol?" ZaplatAnitas ma z tohoto dusevneho tranzu vyrusil az duchapritomny prichod MHD trolejbusu, a ja som sa musel prebudit a ist do prace. K filmu : xbliti. 0 % (30.12.2014)

YSL byl vykroucený, afektovaný buzík, co hodně fetoval, souložil a občas taky něco úžasného navrhl.. O moc víc se z tohoto těžce průměrného životopisného filmu nedozvíme. Jedinou pikantní věcí je, že vypráví o životě slavného člověka - kdyby to byl příběh vymyšlený, nebavil by nejspíš vůbec nikoho, protože nemá žádný vývoj, příběh ani pointu. Některá podle mě zásadní místa v životě YSL film pomíjí (první výtvor nebo posledních asi 20 let života), naopak se vyžívá v ukazování každodenních hádek, večírků a podobně. A bohužel kvůli tomu působí konvenčně a nezajímavě. Jako takové okénko do života muže, co na obrovské terase s výhledem na Triumfální oblouk pije koktejly, ale stále není šťastný. No jo, ale co já s tím? (08.05.2014)

Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50% (26.03.2014)

Bylo zajímavé sledovat život tohoto módního návrháře. Zpracováním film totiž není vůbec špatný. Horší už je to s tím, co se ve filmu děje. Ten totiž nemá příliš děj. Spíše se zaměřuje na jednotlivé situace a nebo jednotlivou dobu. Takže vidíte Yvese a jeho teplomilnej vztah k chlapům, pak vidíte Yvese jak hulí se svými hippie kamarády. Naštěstí tolik nevidíte to, jak Yves navrhuje, což by asi byla nuda. Na druhou stranu neřikám, že to co jsem předtím říkal nebyla nuda. Spíš to ale sere. Sere proto, že všichni se tu chovají jak kokoti. A když Vás tu všichni serou, tak těžko z podobného životopisného filmu budete nadšeni. Bylo ale fajn to vidět a uvědomit si, jak někteří lidé žili nebo žijí… (03.03.2018)

Tak tenhle film se vám může líbit jen v případě, že jste holka, co miluje oblečení, gay, nebo jste gay, co miluje oblečení. Já naštěstí do jedné z těchto kategorií patřím, takže jsem si z filmu odnesla, že fakt potřebuji kostým v pánském stylu. Jinak byste tu ale děj hledali úplně zbytečně, to spíš najdete vkusný sako v šatníku Domenica Martucciho. Všechno se tu točí okolo Laurenových depresí, které podle tradiční čínské medicíny léčil promiskuitou a mixem drog. Pan návrhář tu jak jinak než stylově šnupe koks, vůkol se válí polonahé modelky a vedou se intelektuální řeči, celej tenhle maratón trvá přes hodinu a půl. Vlastně je to jen značkovým parfémem navoněná banalita, životopis, kterej ale nejde do hloubky postavy, i když tedy Pierre Niney v hlavní roli má svý kouzlo, takže patřit do kategorie gay, co má rád hadry, tak do něj určo jdu. A nakonec nezapomeňte, že špatně se voháknout je horší než mrtvý koťátko, jo?! (27.01.2015)