Obřad

Upraveno v září 2020. Obřad je hraničním konfliktem nepřekonatelných třídních rozdílů, které žádná politická korektnost nevymýtí, neboť ta využívá silovou pozici diktátu a nezajímá se příliš o proces vzájemného porozumění. Knižní předloha britské spisovatelky Ruth Rendell je přímo stvořená pro Chabrolovo pojetí kriminálního thrilleru s tou nezdvořilostí černého humoru. Kritický útok není zaměřen jednosměrně, ale vychutnává si předsudky z obou stran stavovských barikád. Elita si udržuje své výsostné postavení snobismem i arogancí, a byť sebe samotnou prezentuje velkodušností, nepřijímá žádnou odchylku vlastního názoru. Spodina (sociální outsideři) je limitována vlastním duševním omezením a v třídních konfliktech přechází frustrace v až radikální zlobu a nenávist. Vina je na obou stranách neústupnosti, závěr svou zlomyslností je tedy důkazem nemožnosti konečného vítězství jednou, či druhou stranou. Hlavní postavou střetu zásadních třídních rozdílů je Sophie Bonhomme (pozoruhodná Sandrine Bonnaire), služka s pečlivě skrývanou negramotností. Nedostatek je utajován, odhalení je nutné pro troufalost potrestat, vždyť nenávist je podporována a osamělost není žádoucí. Vyrovnat se příkladné zlobě je prvořadým úkolem. Důležitou postavou je Jeanne Marchal (velmi zajímavá Isabelle Huppert), poštovní úřednice, cítící v nastaveném třídním rozdělení životní nespravedlnost. Ta musí být pošpiněna, haněna, nenáviděna a zloba se musí stát přenosně univerzální bojovou ideou. Hlavní mužskou postavou je Georges Lelièvre alias Gorgo (zajímavý Jean-Pierre Cassel), pán domu, hlava rodiny a úspěšný muž, který za každé, i nepřiměřené, situace vyžaduje preciznost výkonů práce služky. Pocit nadřazenosti se zajisté nehodlá vzdát svého očekávání. Výraznou postavou je Catherine Lelièvre (příjemná Jacqueline Bisset), Georgesova manželka a provozovatelka galerie, která má sice jisté rovnostářského povědomí, přesto ani ona není ochotna k překročení třídních bariér. K výraznějším postavám patří taktéž Mélinda Lelièvre (zajímavá Virginie Ledoyen), Goergesova dcera a vysokoškolská studentka. Má odpor ke stavovskému rozdělení, ale původ nejde tak lehce odstranit. Z dalších rolí: Catherinin citlivý synek Gilles Lelièvre (Valentin Merlet), s charitativní neurvalostí žen nespokojený farář Lelgouarc'h (Jean-François Perrier), či Mélindin milenec Jérémie (Julien Rochefort). Obřad je působivým kriminálním thrillerem na Chabrolův způsob černého humoru. Třídní úzkosti, traumata i předsudky, plamenné odhodlání i nelítostný boj omezenosti proti zpupnosti. Silný filmový zážitek! (26.12.2009)

Děkuji moc uživatelce FAYE za jméno knihy, podle jejíhož námětu byl film natočen - celou dobu, co jsem řádění těch dvou na plátně sledovala, jsem přemýšlela o tom, kde jsem se s tímto námětem už setkala.... Obě herečky byly vynikající, zvláště Isabell Huppert jsem předtím vždy vídala spíš v rolích zasněných krásek a tady byla jako šílená neurotička velmi uvěřitelná. (04.11.2013)

Nemyslím si, že základním motivem příběhu je analýza jednání mentálně postižených. Obřad je o nenávisti, kterou pociťují neúspěšní vůči úspěšným, a která vzniká již z pouhého pocitu neúspěšnosti. Mentálním handicapem je v tomto příběhu jen zesilována, protože autoři zamýšleli předvést ji v intenzívnější a tím také čitelnější podobě. Režijně a herecky je zde vše bezchybně zvládnuté, příběh je stavěn jako dokonalý originální dům se závěrem, který vezme dech. (27.04.2008)

Každou přibývající minutou se mě víc a víc zmocňoval nepříjemný pocit. Stačilo prostě koukat a člověk tušil zlo, velký zlo, ale genialita spočívá v tom, že mě nebylo to zlo nějak podsouváno, to všechno zvládnul dokonalý herecký um všech zúčtastněných a především Sandrine Bonnaire, teda ta ženská zahrála Sophie na úrovni bohyně. I když film se snaží plynout úplně normáně a přirozeně nedovolil mě ani na minutu předrušit mou koncetraci a výtečný zpracování podrhuje závěr, protože ať čekáte co čekáte, tak tohle fakt nečekáte. (25.03.2014)

Jak temný mrak pomalu přicházející z velké dálky plyne i tenhle příběh, který je o dvou ženách, z nichž jedna je handicapovaná služebná Sophie ve velmi dobře finančně zajištěné rodině a jedné poštovní úřednici Jeanne z nedalekého města, které spoje bolestě podobná minulost a vyvine se tak mezi nimi silně znepokojující přátelství. Žádný moment není zbytečný a celý film je jak časovaná bomba, kde se ve finále spojí mix zášti, studu, žárlivosti na sociální kontrasty a vše vyvrcholí pro někoho možná až příliš vyhroceně. Ale když jsem o tom konci přemýšlela, tak jsem došla ke stejnému závěru jako uživatelka Fridecka, protože se přece s podobnými zprávami setkáváme i v reálu, tak proč ne ve filmovém zpracování. A Isabelle Huppert a Sandrine Bonnaire tomu bezesporu napomohly svými brilantními a naprosto uvěřitelnými hereckými výkony. (03.07.2013)