Aningaaq

Tak tenhle nápad se mi opravdu líbí – zachycení paralelního příběhu osudů lidí, kteří se objevili v celovečerním filmu „Gravitace“ jako hlasy ve vysílačce. Pod tíhou osudu kosmonautky v bezradné situaci opuštěné uprostřed vesmíru sílu příběhu tento krátkometrážní snímek jen podtrhuje. Jeho účelem je připomenout si emoce z dané scény ve filmu, tak nevím jak může tento klípek fungovat bez návštěvy kina.. Krásně vypointováno. Žádné lidské drama není příliš malé. (22.11.2013)

Hrozně málo emocí samotného Aningaaqa, osobně se mi mnohem víc líbil tehdy, když jsem v Gravitaci absolutně netušil co říká a díky tomu jsem z něj měl zcela jiný dojem, než tady, kdy je všechno ... Až moc na efekt a skoro to ani nedokáže prodat tu (nejen pro nás, pejskaře) extrémně citovyděračnou linii. I tak je to ale kus dobře odvedené práce, která krásně rozvíjí Gravitaci, ale nic víc. (21.11.2013)

Jsem dodíval Gravity,tak jsem hupsnul na tenhle spin-off a nápad dobrý,na kraťas k filmu jako bonus určitě parádní věc,ale na druhou stranu nevim co zde hodnotit,když nevim co :)Nepochopil jsem spíše ten výstřel na konec,jinak hudební motiv byl z Gravity a to je tak všechno co mě chytlo za srdce.Tedy hlavně to,že chudák Sandra klofla takovýho vola na drátě,nejspíš je vidět,že někde mimo civilizaci je signál fakt bezva,přitom ve vesmíru to vázne,trochu průser do vlastních řad bratři :) (13.12.2013)

Jak filmu, tak i tomu to kraťasu od Jonáse Cuaróna dávám plný počet. Vůbec jsem nepochyboval, že tato scéna má širší rozměr. Respektive jsem si představoval, jak doktorka Ryan Stone mluví v pro sebe tak vyhrocené situaci s radioamatérem pojídajícím nudlovou polívku někde na pláži v jihovýchodní Asii. Jaké bylo ale překvapení, když na druhé straně vysílačky byl eskymák Aningaaq, který má svůj vlastní malý těžký svět. Pro mě samotného to dodalo filmu ještě větší hloubku. Prostě poslední kousek skládačky. (23.11.2013)

Nebýt toho, že se mi vrátil ten pocit rozhovoru člověka, který nemá pevnou půdu pod nohama a uvědomuje si, že možná už ani nikdy mít nebude, a toho druhého, který stojí pevně nohama na zemi a neuvědomuje si, do čeho se to vlastně namočil, tak bych si ten kraťas ani neužil. Ale jelikož tam alespoň tenhle jeden pocit z celé Gravitace přetrval, byl jsem zase zpátky v kině a na chvíli jsem měl čistou hlavu. A to se cení. (21.11.2013)