V srdci moře

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)

Po Rush je to samozřejmě kvalitativně o stupeň níž, ale jinak se to u tohohle pomalého historického příběhu ani nečekalo. Howard umí vyhmátnout správnou mořskou atmosféru a umí i velkorysou výpravu. Škoda toho odbytého digifestu, který je nejen na první pohled umělý (to je téměř vždycky), ale není ani příliš pěkné ho sledovat. Zpracování originálního příběhu je ale celkově vzato na úrovni a na rozdíl od souputníka na stejném levelu - Bridge of Spies, rovněž okupující kina, má tenhle snímek o poznání víc života, osobitosti a emocí. Roque Banos bude za pár let nový Hans Zimmer. (06.12.2015)

Ta digitální velryba byla skvělá a záběry na moře v různých stavech (bouře, západ slunce, východ slunce, hořící olej na hladině) taktéž. A to je tak všechno. Jinak se neodehraje celkem nic, kromě strastiplné cesty party ztroskotanců k pevnině, s nakousnutým, ale nijak zásadním tématem kanibalismu. Až se člověk na konci zdráhá uvěřit, že to vážně bylo všechno. Z herců mě výrazně nenadchnul nikdo, jenom první půlku filmu jsem si myslela, že Benjamin Walker je Jamie Dornan, což nebyl. Mělo tam bejt aspoň víc záběrů na tu super velrybu, který jsem na rozdíl od čím dál vousatějších = zaměnitelnějších námořníků fandila. (20.02.2016)

Klasická dobrodružná jízda natočená s chutí. V srdci moře musí pohltit vaše srdce, jinak budete nadávat na green screeny a nedostatečnou hloubku některých postav. Hlavní trio je skvěle obsazené, postavy jsou velice dobře napsané a bez problémů s nimi trable s bílou velrybou prožijete. Akce je dostatek, ale nejsilnější je Howard v detailech a zničujících situacích. Bañosova hudba, stylová a chytlavá. Call me Ishmael. (04.12.2015)

Ron Howard točí skvělé filmy a průměrné filmy, no a tenhle patří do druhé kategorie. Zarazilo mě obzvlášť, jak nezajímavé a atmosféry prosté byly scény z moře, které měly přitom být tím hlavním lákadlem. Buď byly okatě digitální, tak moc, že triky připomínaly zadní projekci, a navíc nepříjemně podivně barevné, nebo při nich měly postavy pronášet dramatické repliky, ale z úst jim vycházely stokrát omleté fráze. A člověk jen čekal, co přijde dál a jak nebo kdy už to skončí. Velké minus je i obsazení Benjamina Walkera, který na roli kapitána nestačil a kterého Chris Hemsworth přehrával, aniž by se nějak zvlášť snažil, a to, že naopak skvělý Cillian Murphy dostal jen vedlejší roli. Škoda. (21.03.2021)