Ztracen v La Mancha

To je síla. Neuvěřitelné nápady dvojice Gilliam a Depp, které vyústili v super hlášky, vyšumí doprázdna. Proč má Terry Gilliam tolik smůly? Bojí se snad Bohové jeho filmů, které někdy hraničí s hranicemi fantazie a přechází skoro až do jiné dimenze? Je snad troufalé vytvořit tento snímek? Je úchvatné sledovat naději, která se změní v zoufalství a skončí skoro až šílenstvím. Ten film by byl úchvatný a výkon Johnyho Deppa by milovali všichni kritici, ale nic takového se nikdy nestane. Nezbývá než věřit... (29.05.2006)

Toto dílko alespoň zčásti vyplňuje vzduchoprázdno, jež nastalo po „Strach a hnus v Las Vegas“ v Gilliamově filmografii. To, co mělo být původně "filmem o filmu" se změnilo v dokument o tom, jak jeden film skončil v propadlišti dějin. Sledujete Gilliamův vzestup a pád. Prožíváte spolu s ním potěšení z práce a radost z uplatněné fantazie. Po té co se objevují první neočekávané problémy začnete se o něj (i o film) bát. Před vašima očima Gilliam dojde od prvotního entuziasmu k úplné rezignaci. Celý projekt se mu hroutí pod rukama. Prosíte: „Ještě ne, ať ještě není konec. Chci vidět víc z toho milého filmu. Ještě malý kousek ať se natočí.“ Johny Depp se potýká s umíněným koněm. Poslední záběr a je po natáčení. A je i po filmu. A poučení: Gilliam je don Quichote usilující o nemožné (o převedení snů ve skutečnost). Ono přirovnání však v dokumentu nevyznívá nijak manipulativně. Při posledním rozhovoru Giliam konstatuje, že don Quijote nedokázal zvítězit nad větrnými mlýny reality. A v tu chvíli vám to dojde samo: Tím donem Quijottem je nejen on, ale v podstatě každý režisér, který musí riskovat peníze své i cizí v podniku tak nejistém jako je film. První neúspěch znamená nedůvěru sponzorů na mnoho let. Z každého činu a rozhodnutí se musí skládat účty. Kolik projektů a snů bylo takto zmařeno? Díky tomuto dokumentu však „Muž, který zabil Dona Quijota“ přesto zůstane v lidské paměti jako pomník všem nesplněným lidským snům. (Slovník cizích slov: donkichot = člověk ušlechtile, ale pošetile usilující o nemožné.) (26.03.2005)

Terry Gilliam je smoliar. Ale to nemení nič na tom, že jeho filmy mám veľmi rád. Pri sledovaní som cítil neuveriteľnú ľútosť. Každá jedna rana osudu sa podpísala aj na mne, ako na fanúšikovi. Som rád, že po tak dlhom čase Terry svoju víziu uskutočnil, hoci možno nie tak, ako si zo začiatku želal. Dokument, ktorý veľmi krásne ukazuje tvorivú slobodu a detskú hravosť filmára v kontraste s nepríjemnou realitou náhody a nešťastia. Ak dakedy existoval dokument, ktorý ukazoval strasti filmárčiny z prvej ruky, tak je to tento. (26.07.2022)

Vida, i dokument z natáčení může být osobité a dost depresivní dílo! Člověka, který svoji budoucnost vidí ve filmu poněkud vyděsí, co všechno se může nepovést a pokazit. Kdybych byl Bill Gates a viděl tenhle dokument, hned bych věděl, do čeho investovat. Sledovat Gilliama jak marně bojuje s větrnými mlýny jednoho dojme... (15.04.2007)

Kéž by všechny dokumenty o filmu byly tak zábavné. Tenhle byl ale ještě ke všemu i trochu smutný. Gilliam to skvěle rozjel, sehnal vynikající herce, udělal pár kamerových zkoušek a dokonce i natočil kus filmu. No, možná to bylo prokletí. Ale film to mohl být vážně dobrý. Sledujeme Gilliama, jak obvolává agenty, kontroluje kulisy a pomáhá i navrhovat kostými. To nadšení k látce se postupně mění ve smutek a většina lidí bude asi s Terrym soucítit. (27.09.2004)