Fargo - Season 2

S02 – Musím se přiznat, že druhá série seriálu „Fargo“ mne hned na úvod zklamala, protože opustila původní hrdiny a příběh, a vydala se novou cestou.. Pokračování mi přijde krapet slabší než byla pilotní série.. Postavy nejsou tolik propracované, děj je poněkud rozmělněný a nemá takové grády.. Trošku mi přijde, že se postavy v celém ději tak nějak plácají a nejsou ukotvené.. Šerif Patrick Wilson je až nechutně kladný hrdina (trošku mi přijde takové ty zidealizované osmdesátkové komiksové hrdiny ze světa, kde je vše černobílé).. Humoru a absurdit ubývá.. Přiznám se, že absolutně nejvíc mě bavila dějová linie s dvojičkou Kirsten Dunst a Jessem Plemonsem, která vzdáleně připomíná laického pošuka Lestera Nygaarda z první řady.. Na seriálu „Fargo“ mě asi prostě nejvíc bere to, že Ti nejobyčejnější lidé v sobě skrývají ty nejtemnější charaktery a v případě vyhrocených situací je neváhají použít.. Druhá série prostě není tak šťavnatá a svěží jako ta první, ale stále je relativně příjemně koukatelná :-) (02.01.2018)

První série Farga mě naprosto uchvátila a jen díky ní tento seriál považuji za druhý nejlepší, co jsem zatím viděl. Proto jsem se zákonitě musel pustit do pokračováním, jež se bohužel povedlo méně a to o celý stupeň. Jak je to možné? Vše pěkně popřadě. Začnu pozitivy, těch výrazně početněji. To, co vás dostane na první pohled je jistě zasazení. Zimní Minnesota zůstává, co se mění jsou. Přesouváme časem do konce 70. let a já jen z toho chrochtám blahem. Léta, jimž kralovali hard rockoví bozi, art rockoví mágové a punkoví rebelové, se neskutečně hodí a tvůrci dokázali s citem k výběru doprovodné hudby a palety barev vyloudit výrazně sympatickou retro atmosféru, jež je v posledních letech dost populární. Dále se znovu trefili do černého v castingu. Hlavního ňoumu tu po Martinu Freemanovi přebral Jesse Plemons, jemuž výrazně sekunduje Kirsten Dunst (plus se tito dva dali díky Fargu dohromady i v reálu, tudíž se i já řadím do početné skupiny lidí, jež závidí Plemonsovi to, že může čistit trubky naší milované Mary Jane Watson jak často jen chce, cywe), Patrick Wilson je taky kupodivu výrazný, jenže na mém vrcholu se tyčí nakažlivě sympatický Ted Danson, bezvýrazně odstrašující Zahn McClarnon a cynicky charimsatický Bokeem Woodbine. A třetí výrazné pozitivum je samotná řemeslná práce. Tvůrci se drželi svých brilatně zajetých postopů z minula, do nichž zakomponovali prvek půlení někdy i čtvrcení scény, jež díky bohu není Hulkovsky kýčovatý, naopak přináší mnoho nápadů, v nichž se tvůrci vyblbli například v časové návaznosti. Prvek, jež tuto sérii v mých očích dekraduje od kvalit té minulé je scénář. Ano, je stále těžce nadprůměrně kvalitní, jenže jakoby si tvůrci od minule nahnali trochu ega a tady si kvůli tomu ukousli trochu větší sousto. Téma je přeci je velkolepější, v první sérii se o organizovaný zločin spíše otírali, tady kolem něho vystavěli celou hlavní zápletku, jež sice byla kvalitní, ale dalo to více epizod, než jsem se do ní mohl pořádně ponořit. Mé slintání nad schopností představit mnoho postav, v nichž jsem se neztrácel se tady nedostavilo a já se v úvodní epizodě setkal se zbytečně moc lidmi aniž bych je nějak várazně pochopil, natož pojmenoval. Tato situace setrvávala s mou občasnou pociťovanou nudou do poloviny série, kdy se na obou frontách šláplo na plyn a já byl téměř stejně intenzivně lapen tak, jak už od začátku série první. Kvůli tomu se druhé Fargo propadlo na stále geniálních 9/10. (01.03.2020)

Tohle jsem si užil o tolik víc než první sérii. Přestože té jsem možná trochu uškodil tím, že jsem ji dal jen tři, a téhle zase možná trochu přilepšuji, že ji dávám pět, ale můžou za to především charaktery, a to, že u téhle série jsem nepropadal zoufalství. Ona totiž první série byla až příliš realistická tím, že na jednoho rozumného či inteligentního člověka tam připadalo 5 totálních debilů. A já tohle hrozně nerad sleduji. Chci alespoň při sledování filmů a seriálů žít v té iluzi, že ten průměr je někde jinde. Ve druhé sérii jsou charaktery tak silné, že, jak už někdo jiný psal, o téměř každém z nich by se dal udělat samostatný seriál a zároveň nikdo mě tam neiritoval, krom postavy Kirsten Dunst, ale i ta tu má své místo a nejlepší díl série, 8., patřil do značné míry jí. Jediné připomenutí první série je v tomto ohledu banda policejních trotlů z Jižní Dakoty v devátém díle a děkuji tvůrcům, že to bylo jen takovéto krátké připomenutí. Ačkoliv jsem první sérii neviděl tak dávno, až příliš pozdě mi došlo, jak nečekaně moc jsou ty série provázané, a o to více to zpětně oceňuji. UFO beru jako vtipný trolling, je to na podobné úrovni jako obligátní prohlášení o pravdivosti vyobrazených událostí. Druhá série je skvělá záležitost, a přestože si zachovává všechny základní ingredience fenoménu Fargo: cynismus, černý humor, nesmyslnou propletenost, značnou dávku absurdnosti a násilí, a postavu, která je středobodem všeho dění, ale dostala se do té pozice neuvěřitelnou shodou okolností, zároveň se ale autorům nějakou naprostou záhadou podařilo vybudovat něco, co jsem bral fakt vážně a kde jsem fandil skoro všem, co se tam vyskytovali, ačkoliv byli mnohdy (nebo spíše skoro vždy) proti sobě. A nejoblíbenější postava celé série? Rozhodně Noreen. (14.11.2020)

Série vypráví o událostech zmíněných v první sérii. Je napěchovaná známými tvářemi (což je fajn) a zábvnosti přidává i propojenost postav s první řadnou (propojení indiána bylo asi nejlepší). Bohužel z diváka dělá tvrzením “skutečná událost” idioty a korunuje to příletem UFO (ne tohle není spoiler, tohle je debilita). A to mě osobně uráží a sundává sérii hodnocení. (28.11.2020)

S02 - První řada Farga se mě moc líbila, a v mých očí je malinko výše, než slavný film. Na druhou řadu jsem se hodně těšil. Ještě, aby ne, když vyfasovala samostatný příběh a nové postavy. Těšil jsem se hodně, a pak s prvním dílem přišlo mírné zklamání. Celé mě to přišlo překombinované, do sebezahleděné a postavy mě nijak zvláště nepřirostly k srdce. Druhý díl byl na tom o dost lépe, ale teprve třetí a čtvrtý díl mě pořádně chytl. Od té čtvrtého dílů jsem si fakt užíval každou scénu, vizuální hrátky, rozdělování obrazovky, perfektní dialogy, zvraty, soundtrack a parádní herecké výkony. Fakt jsem se těšil na závěr, od kterého jsem čekal, že mě totálně rozseká. A ono to nepřišlo. Takhle vyměknout před koncem to se prostě nedělá, a to "prsim tě ví". Chápu, že to byl jistě tvůrčí záměr, ale ke všemu co se před tím odehrálo to bylo dost nefér. Jak už jsem zmínil máme tady nové herce, kteří předvádí perfektní výkony. Patrick Wilson je hodně fajn, ale ostatní postavy jsou mnohem zajímavější. Kristen Dunst a Jesse Plemons mají velmi vděčné role, a využijí je na sto procent, a hlavně na nich je vidět typické coenovský humor. Bokeem Woodbine si už od prvního záběru krade prostor pro sebe a je to velmi zajímavá postava a její vývoj se mi dost zamlouval. Dost mě mrzelo, že nedostal více prostoru Nick Offerman, jelikož jakmile dostane prostor, tak je nejlepší hercem na scéně. I zbytek herců je hodně fajn jako Jeffrey Donovan nebo Zahn McClarnon ve svém terminátořím módu, kdy zabil všechno co se mu postavilo do cesty. Druhá řada Farga je z mého pohledu malinko slabší, než ta první a může za to pomalejší rozjezd a cuknutí na konci, přesto nelze říci, že Fargo ve své druhé štaci nějak vyměklo, ba naopak přitvrdilo a vyzkoušelo nové věci. (09.01.2016)