Anomalisa

Lost in Translation je len jeden a vždy bude v mojej top 5 a teraz neviem či je len náhoda, že tak často ma napadal tento skvost pri pozeraní Anomalisy. Forma je perfektná a kreatívna (však Kaufman, nie?!:) Nápad s hlasmi je perfektný a kreatívny jak sviňa (však Kaufman, nie?!). To čo priam zaráža v rámci obsahu, je v princípe tá nekomplikovanosť deja, postáv, prostredia (toto, že je Kaufman?!), pričom efekt je (pre mňa) maximálny, Jednoduché, maximálne silné, ľudské, psychologické... s odstupom času a po tom, ako dojem "dozrel" dávam plnú paľbu *****! (13.09.2016)

Ha, a co jsem psal u Synekdochy? Charlie Kaufmane, já už tě fakt ukončuju. Půl roku se pitváš s kolegou s tím, aby sex dvou animovaných postaviček nevypadal směšně, ale aby tvůj film měl smysl, to ne. Nudný, o ničem, otravovalo mě, když ženský mluvily jak chlapi. Pak jsem pochopil, proč to tak bylo, ale stejně. To jako bylo na tomhle filmu ono?! Vyhodnocení: Ty tvoje nápady už jsou taky fakt anomální 🥱 (19.12.2021)

Charlie Kaufman a jeho režijní druhotina. Charlie platí za jednoho z nejoriginálnějších scénáristů Hollywoodu a s Anomalisou opět potvrzuje, že mu přítoky unikátních nápadů nevysychají. Přitom Anomalisa nabízí vcelku běžný příběh krize středního věku, navíc ve velmi krátkém časovém úseku, ale právě zde je Kaufmanovo mistrovství, protože i na tak úzkém prostoru odvypráví silné okamžiky i myšlenky ve vší komplexnosti a já se do loutkové (Anoma)Lisy zamiloval. Cože? Já se nezmínil, že jde o loutkový film? 100% (19.01.2017)

Anomalisu je možné považovat za zástupce filmů tématicky se vyrovnávajících s krizí středního věku. Jako takovou bych ji příliš nedoporučoval divákům nižších věkových kategorií - budou riskovat, že některé nuance nepoberou, a hořkost promarněného času v době, kdy ho začíná povážlivě ubývat, je bude míjet. Anomalisa je solitér vhodný spíš pro klubové publikum a i když obsahuje několik skvělých komických scén, prvky tragiky jednoznačně převažují. Není to film o lásce, ale o milostném vzplanutí (ne, to vážně není totéž). Je to snímek o osamělosti, stárnutí a nefunkčních mezilidských vztazích. Michael Stone díky své duševní poruše a snad i pro své povahové nastavení není schopen lásky, jen krátkodobých intenzivních emočních záblesků, kterými vábí, plete a ničí náhodné partnerky. Michael je sice v pasti své anamnézy a charakteru, vzhledem k jeho neschopnosti sebereflexe to ale odnáší někdo jiný. Na Anifilmu se Kaufmanovi podařilo mě okouzlit, o dva roky později na televizní obrazovce už to tak opojný zážitek nebyl, přesto jde jednoznačně o nadprůměrnou, z hlavního proudu výrazně vybočující podívanou. Celkový dojem: 80 %. (20.12.2018)

Rovnako, ako po Synecdoche, ostávam vykoľajený, len príjemnejším spôsobom. Zatiaľ čo ona bola mätúcim no skvostným tripom o živote a smrti, tu Kaufman, výnimočným vizuálnym spôsobom, ktorý je totálne opodstatnený, jemnými komediálnymi prvkami a dôležitým, vlastnoručne napísaným songom na konci, opäť dokazuje, že je najvýnimočnejším tvorcom posledných niekoľko rokov. A to prostým vyjadrením sa k bežnému ľudskému problému- odcudzeniu sa. Pretože ako jeden z mála dokáže, aj v tak krátkej minutáži, priniesť toľko naratívnej perspektívy, otázok, katarzie a pocitov ohľadom tak "obyčajnej" veci. Za pomoci one night standu s rozbitou japonskou bábikou, samozrejme. (29.03.2017)