Knick: Doktoři bez hranic

Soderberghovo ´vykoupení z věznice jménem Hollywood´ a jasný argument pro ty, kteří tvrdí, že TV tvorba je v posledních letech zajímavější a progresivnější, než to, co nabízí tvorba filmová. Už se nedivím slovům Soderbergha o tom, že v současné televizní produkci našel konečně tu tvůrčí svobodu, která mu tak ve velkostudiové filmové výrobě chyběla. (07.07.2015)

1. série: Z Doktorů bez hranic se pro mne stal jeden z nejvýraznějších televizních počinů tohoto roku. Nikdy se z nich asi nestane divácký hit, díky Soderbeghově specifickému pojetí se však jedná o svým způsobem jedinečný projekt, jenž se nebojí jít proti současnému televiznímu proudu.. Slavný tvůrce se totiž již od prvních minut s divákem opravdu nepáře a servíruje mu neskutečně drsnou a hutnou podívanou, jež si nebere žádné servítky a už od začátku nám nabízí slušnou dávku deprese a explicitních záběrů. Soderbergh se pak s postavami rozhodně nemazlí a nebojí se je vymáchat v tom největším životním bahnu. Když už si pak divák myslí, že na větší dno už si snad místní osazenstvo ani sáhnout nemůže, tak vás během následující epizody rychle vyvede z omylu. Výtečná dobová atmosféra, pulzující elektronický soundtrack a výborný Clive Owen ve svém hereckém comebacku jsou už jen hodně šťavnatou třešničkou na dortu. 90% (14.08.2014)

Ja tam toho Soderbergha vidím a je to zreteľné od prvej minúty, ale niečo mi tam nesedí. Nesadlo mi to pomalé tempo, ktorým sa The Knick ťahá. Rovnaký problém som mal už pri Scorseseho Boardwalk Empire. Explicitné scény ma bavili a boli super natočené, doprevádzanú elektrickou hudbou Cliffa Martineza... no všetko ostatné sa ťahalo a ťahalo. Skončil som po 5. diely :/ (26.11.2014)

The Knick rozhodně není seriálovou revolucí, jak mnoho kritiků i diváků hlásá, ale rozhodně je to důkaz o nadřazenosti autorského seriálu, zejména díky tomu nakolik je formálně konstatně znejišťující a uzavřený ve svém nevlídném světě. Sodenbergh výborně maskuje nemnoho lokací (jedna ulice a cca 15-20 místností) tím, že stále mění úhly snímání, využívá často nízké hloubky ostrosti, čímž uzamkne trpící postavy od okolního světa, před kterým každá něco skrývá a v dlouhých nepřerušovaných záběrech proplouvá místnostmi a chodbami, čímž se vysvětluje i celková potemnělost, protože za takových okolností není téměř možné scénu uměle nasvítit. A takový Clive Owen udělá prakticky jakoukoli epizodku jenom tím, že v ní je. Kdyby to nebyl herec s tak nepolevujícími kvalitami prakticky kdekoli se objeví, rozhodně by se dalo mluvit o životní roli. The Knick však strádá tou svou trochu unavenou dikcí "nikdo není takový jaký se zdá a všichni jsou tak trochu protipólem toho, čím se jeví býti". V kombinaci s opětovným (stále a stále) tepáním do současných společenských témat tak trochu zapomíná, že ten vtip je o něm, protože jak si mám pak vysvětlit, že po mně film chce, abych byl šokovaný tím, že jeptiška může být zároveň porodní bábou, renovovaný doktor prvotřídní kedrou či černoch dobrým doktorem? Navíc The Knick nemá cíl, je to jen sled vztahových epizod a personálních dilemat na pozadí problematické doby, kde se za maskou gentlemanství, překrásných oděvů a zdobených štítů domů skrývají potratové kliniky, ilegální operační sály, opiová doupata a kanceláře lichvářů. Jak vtipně nějaký uživatel zde poznamenal "Ordinace v Růžové zahradě pro lepší lidi". Přesto se do onoho temného, zamlženého světa plného trýzně a neštěstí rád ponořím i v druhé sérii. (29.07.2018)

Slova, která mě při sledování tohoto seriálu především napadali byla syrový a sarkastický. Nesentimentální obraz doby, kterou si tak rádi sentimentalizujeme. Sarkatiscké do morku kostí, až do poslední závěrečné scény. Velká část oné ironie plynula ze sledování éry, která se sama považuje (celkem oprávněně) za vrchol pokroku a která nám přesto připadá tak zoufale zastaralá. Jen obraz měnícího se vnímání genderových a rasových rozdílů byl podán maličko tézovitě. Mnohem věrohodněji to na mě působilo třeba v Mad Menech. Ale co už ... i tak geniální počin. (13.03.2015)