Tiché srdce

Konečně jsem na podnose dostal další z řady nekonečných brutálních severských rodinných dramat. Od setkání této rodiny uprostřed severské přírody pokryté rybníkem, lesy a jedním rodinným dřevěným domem, jsem ani nedutal. Tohle totiž bylo setkání vysloveně za všechny prachy a bylo dost zajímavý sledovat jednotlivou postavu zvlášť. Na tohle jsou Skandinávci prostě mistři. Nejen, že mě citově absolutně vyždímali, ale ještě tu rozjeli hodně solidní rodinný drama okořeněný skutečností, že každá postava se na plátně vyvíjí. A výsledek může dopadnout prakticky jakkoliv, protože život se píše v každých dalších sekundách. (01.09.2015)

Stretnutie troch generácii v rodine a konverzácia plná smútku na smutné témy a tiež aj rodinné tajomstvá. A hlavne všadeprítomné hodiny, ktoré ohlušujúco hlasno tikajú a ktoré neúprosne odmeriavajú zvyšný čas, ktorý sa tak na sklonku života stáva tou najcennejšou komoditou. Ó áno, v tomto sú severania majstri, ide o rodinnú drámu ako lusk. To všetko formou, ktorá divákovi dovoľuje veľmi ľahké empatické zblíženie sa s postavami. Nedá mi nevyzdvihnúť skvelú Papriku Steen, ktorá to opäť pekne rozohrala. Veľmi uveriteľný snímok. Keby som bol na mieste tej umierajúcej manželky tak by som chcel jednať rovnako, smutné ale jediné rozumné riešenie. 85/100 (19.10.2015)

Dojemný rodinný příběh o situaci, kterou si člověk neumí ve své rodině dost dobře představit - teda v době, kdy jsou všichni rodinní příslušníci zdraví. Film samotný byl jakýmsi vztahovým dramatem, kde ústřední postavou byla smrtelně nemocná matka. Přesto nám předkládá něco jiného, nad čím bychom se mohli zamyslet. Za prvé je tu otázka svobodného rozhodnutí a za druhé otázka přijmutí tohoto rozhodnutí ostatními. Závěrem tedy: film to byl zajímavý v té dnes již klasické severské atmosféře. Co se ale týče jeho dojemnosti, nesebralo mě to. Ale to asi ani nebyl účel. Šlo prostě o silné téma podané nenásilnou formou. (19.01.2016)

Pro diváka, který si potrpí na akční scény, musí být tento snímek noční můrou, protože jediným náznakem akce byla za celou dobu jedna rozbitá sklenice. Já jsem si ale tuto dánskou úvahu nad tím, kde končí právo člověka na to, aby rozhodoval o sobě samém, docela užil. Já mám tyto rodinné sešlosti, v nichž se rozpitvávají vzájemné vztahy jaksi zvráceně v oblibě, přestože jsem se podobným akcím v reálu radši vyhýbal. Na tomto počinu mi vadilo jen to, že se dalo poměrně snadno odhadnout, jak se bude celá situace vyvíjet, a kdo se jak projeví. Už jsem totiž několik podobně laděných filmů viděl a nabyl jsem dojmu, že je viděli i dánští tvůrci, kteří z nich pak (jistě jen podvědomě) tu a tam něco obšlehli. Pátou pěticípou jsem tedy nepřidal, protože mi tu chyběla originalita, ve všech ostatních ohledech jsem byl ale velmi spokojeným divákem, který měl pro to nezvratné rozhodnutí velké pochopení. Tradičně tímto děkuji bubun, díky níž jsem se k tomuto filmu vůbec dostal. / Poučení: Jako by nestačilo, že ti okolí pořád kecá do života, bude ti kecat i do umírání. (04.01.2023)

Neviem, čo je horšie ... či dať súhlas človeku, aby skončil so svojim životom. Alebo ... pozerať sa ako vplyvom choroby trpí a vy mu nijako neviete pomôcť. A vôbec, konečné rozhodnutie je vždy na ňom. Zaujímavý príbeh, ktorý nutí človeka sa na chvíľu zastaviť a popremýšľať o tom. Kvalitne natočené a výborne zahraté. (18.01.2016)