Ďábelská posedlost

Je známo, že dobré mockumentary se pozná podle toho, že si po něm člověk položí otázku "A co když je to pravda?". A to tady nešlo ani náhodou. Pani Posedlá sice měla nějaký potenciál a jeden moment v závěru celkem ušel, ale jinak nuda, nuda, nuda. Viděno s dabingem, ale myslím, že v tomhle případě je to úplně jedno. 10% (24.04.2015)

Mám na péru divný útvar! Kurva, lidi, mám na péru fakt útvar, ze kterého se mně klubou rohy, do koulí se mně dobývá Stalin, a jakýsi obrýlený vědec posílá moje semeno na rozbor. Ano, už je to tak, jsou to neomylné známky posednutí Bertíkem. A jak známo, s čerty nejsou žerty. Jsem přesvědčený, že "cenami ověnčený scenárista "Chris Sparling, svůj blábol o posednuté ženě směřoval do kontroverze a popletl si nejspíše žánry. Narazil docela pekelně. Film divákům rádoby autentickou formou předkládá, že skutečně v sedmdesátých letech bylo možné do výzkumné laboratoře zavírat jedince s parapsychologickými schopnostmi. A vlastně celý film je sestaven z koláže dochovaného archívního materiálu, který zachycuje, jak se vydra Rya Kihlstedt kroutí a svíjí připoutaná na židli a občas z jejího hrdla promlouvá mocný death metalový hlas. Film působí postupem času značně úsměvně. Erudovaní vědci nahlas a s vážnou tváří pronášejí neuvěřitelné hlody, které by rozhodně nedělaly ostudu sérii Scary Movie. Jejich spiklenecké teorie, jak nejlépe využít služeb vrásčité ženy, se opírají o zápichy čítající politickou špionáž, ovládání myslí tehdejších předních vlivných státníků, až si divák musel ten horor domýšlet. Neustálé střídání pozůstalých současníků, vyjadřujících své postřehy z dřívějška na kameru, s dobově instruovanými záběry do osvícených sedmdesátých let, bylo značně otravné. Od televizně natočené Bytosti z hlubin, jsem s Rya Kihlstedt neviděl žádný jiný film, což už je pěkná řádka filmových let. Celkem jsem se poděsil, jak se ze sexy děvy za těch patnáct let proměnila v asexuální megeru, která se k filmu hodí maximálně tak na zametání placu. Film tím správným směrem funguje jen velmi zřídka. Ke konci jsem měl pocit, že dokonce vykazuje i nějaké to tajemno, jenže už bylo dost pozdě na zlepšení. Chtěl bych-li se podívat na záhadné a nevysvětlitelné okolnosti ďáblem posednuté ženštiny z výzkumného ústavu Atticus, volil bych nefalšovaný dokument, v případě jeho existence. Tohle bylo na horor slabé, nedostačující, na kontroverzní film málo průrazné. Výprava ovšem nebyla k zahození, celkem zdatně evokovala sedmdesátkový dobový interiér "výzkumáku". Na víc pochval to už ale nebude. Buď to byla blábolivá šeď, bez patřičně hororových ingrediencí, nebo se to posunulo do takového nechtěně absurdního rozměru, až se to režisérovi vymykalo z jeho zamýšleného autentického pojetí. 40% (06.05.2016)

Docela mi to sedlo. Pobavilo mě to a i zaujalo. Samozřejmě že to není pecka, ze které člověk ještě pár dní nespí, ale téma telekineze, nebo regulérní posedlosti je pro mě docela dost zajímavý. Dokumentární pojetí mi vůbec nevadilo, spíš naopak. Ikdyž hodnocení zdejších horror guru odkojených shocksploity jako Srbski film, nebo splattery jako Flowers napovídá tomu,jaká je tenhle film kravina. Ale není. Kdo má rád filmy s nádechem autentična, tak si v tom svoje tři hvězdy najde. 55% (19.04.2015)

Na začátku,když jsem si pustila tenhle ,,film,, tak jsem měla pocit,že koukám na dokument a byla jsem trochu zklamaná,chvíli jsem uvažovala,že si pustím něco jiného,ale nakonec jsem se rozhodla,že se na to teda podívám.No a musím říct,že to nebylo zas tak úplně nejhorší,když si člověk uvědomí,že takové věci opravdu jsou...ještě že takové případy jsou celkem víjmečné.Není to horor v tom pravém slova smyslu a nemyslím si,že by se někdo u tohohle filmu přímo bál to asi ne,ale zvláštní pocit to rozhodně zanechá,takže za mě průměr (19.04.2015)

Americký snímek „Ďábelská posedlost“ není jako found footage vůbec špatně natočeno. Musí se mu nechat, že funguje, splňuje všechno, co od žánru očekáváte, ale bohužel nepřinese nic, co by nepřinesly jiné filmy tohoto ražení. Je to prostě přesně to, co si pod found footage představíte. A na mě je tohle prostě málo. Ten film mi nic moc nedal, neměl jsem z něj nepříjemné pocity. (20.04.2020)