Šigacu monogatari

Šigacu monogatari vypráví o studentce z Hokkaidó, která odjíždí do Tokia, kde bude studovat univerzitu a čelit vcelku běžným životním radostem a starostem. Snímek je to pohodový (nejdramatičtějším okamžikem je promoknutí v dešti:-)), docela roztomilý a díky umírněné stopáži nezačne nudit. 7/10 (23.04.2007)

Veľmi príjemný a nenásilný film, ktorý hovorí v zásade o veľa veciach ale zároveň bez výraznejšej dramatickej roviny. Začínam prepadať kúzlu Iwaiovej réžie. Jeho jemnocit pri vykresľovaní pocitov je veľmi precízny a svojský. April Story hovorí o nových začiatkoch, túžbach a knihách. Takako Macu je úplne krásna a či už prší voda, alebo okvetné lístky sakury- Filmové Tokio nevyzeralo už dlho takto krásne a pôsobivo. Jednoduché ale o to krajšie. (25.12.2016)

Nenápadný film, který nemá ani 70 minut, vypráví celkem banální příběh o dívce, která se koncem 90. let v dubnu odstěhuje do Tokia, kde začíná studium na vysoké škole. Postupně, byť neohrabaně, se sblíží s několika lidmi. Její adaptace na nové prostředí nabízí několik vtipných epizodek, a v závěru filmu se nám odhalí důvod, proč si vybrala právě tuto školu. A pak film skončí dřív, než pořádně vůbec začne. Přesto, nebo možná právě proto, je to Iwaiův skrytý, mistrně zrežírovaný klenot. Film skvěle zobrazuje pocity nejistoty hlavní hrdinky, ale také okouzlení z nového místa. Je to poetická, éterická, sladká jízda, krásný sen, ze kterého se nechcete probudit; naopak si v něm budete chtít co nejdéle pohovět. I po třetím zhlédnutí jsem hltal každou hrdinčinu epizodku, v nichž si Iwai jemným humorem lehce střílí z Nireniny naivity a nervozity. Film je neuvěřitelně imerzivní; opravdu máte pocit, že je  zase rok 1998, jste v Tokiu a nastupujete na vysokou školu ale hlavně hmatatelně cítíte ten mix Nireniných emocí – mísí se v ní strach, nadšení, pochybnosti i úžas. Iwai je mistr kamery; každá scéna je uchvacujícím způsobem zarámována a doprovázena vynikající, líbeznou hudbou. I když epizoda v kině skončí spíše na humorné notě, připomíná, že Iwai umí pracovat i s daleko temnějšími postavami a dává vzpomenout například na film Picnic. I když nejde o Iwaiův nejzávažnější film a možná o snímek, který v jeho filmografii celkem zapadl, i tak se upřímně těším, až znovu nasednu do vlaku do Tokia a společně s Uzui Nireno prožiju tohle jarní dobrodružství, které mě vždy pohladí po duši a dá mi na chvíli zakusit ty kouzelné, krátké a pomíjivé momenty lidského života, než se člověk v nových životních etapách pořádně rozkouká a než všechno pořadně začne.🌂🌂 (27.08.2024)

Spomienka na študenstké časy, na príchod do miesta kde je všetko neznáme, nesmelé spoznávanie nových ľudí....a to natočené nenásilným, minimalistickým spôsobom plným dlhých záberov a piánkovej hudby. Náplňou filmu sú tie najvšednejšie činnosti a do poredia výraznejšie vystupuje iba romantická línia, ktorá je však taktiež veľmi minimalistická. Pravda je, že by to mohol byť začiatok ďalšieho srdervúceho filmu, no takto zostal nenápadným snímkom, na ktorý možno čoskoro zabudnete. Ale tá hodinka bola naozaj strašne príjemná. (7.8/10) (31.10.2008)

Dielo Shunjiho Iwaia z roku 1998 o mladej žene Uzuki (Takako Matsu), ktorá z ostrova Hokkaido odchádza študovať na vysokú školu do Tokia, je pomerne krátkym, ale o to viac podareným filmom. Dá sa povedať, že jeho príbeh nie je až do zhruba záverečnej tretiny dôležitý, respektíve divák dovtedy stále čaká na nejaké vysvetlenie toho, prečo sa Uzuki rozhodla ísť študovať do Tokia. Ale aj bez toho (alebo možno práve vďaka tomu), že Iwaiov film nie je od začiatku zdanlivo ukotvený príbehovými konvenciami, dokáže diváka zaujať. Jeho pozornosť upriamuje iným smerom. A to predovšetkým na atmosféru, ktorou oplýva. Už jedna z prvých scén snímky, v ktorej vo veľkom "snežia" na ulicu lupienky rozkvitnutých sakúr, pôsobí až upokojujúco, čo je trend nesúci sa naprieč celým filmom. Namiesto komplikovaných dejových konštrukcií či zvratov má divák možnosť sledovať prvé mesiace Uzuki v Tokiu, jej zoznamovanie sa s mestom a ľuďmi v ňom. To všetko navyše podfarbuje príjemná jemná hudba. O Shigatsu monogatari by niekto mohol povedať, že je filmom o ničom. A svojím spôsobom by mal dokonca pravdu. Veľkú časť filmu totiž skutočne v príbehu nejde o nič iné, iba o zachytenie každodennosti života Uzuki v Tokiu. Ale toto "nič", ktoré dielo Shunjiho Iwaia ponúka, nie je ničím negatívnym. Práve naopak. Toto "nič" so sebou prináša výborné spojenie príjemnej a pokojnej atmosféry. Vizuálne aj hudobne. Zároveň disponuje ideálnou minutážou a dobrou Takako Matsu v hlavnej úlohe. Krása. (09.04.2024)