Akame ga kill!

Pokud je Gangsta. jako tvorba extrémně ovlivněná euroamerickou kulturou jeden pól japonského anime, Akame ga kill! k němu tvoří dokonalý protipól. Divoká stylizace plná barev, odvážných účesů a outfitů, která může být sice těžko přístupná, ale stejnou měrou se honosí klasickou japonskou fantazií a originalitou, zběsile gradujícím dějem, explicitní brutalitou, charaktery vyprofilovanými jediným dialogem, bolavou nekompromisností, a v neposlední řadě také odráží netradiční japonskou mysl, díky které je anime taková radost sledovat. Krvavý, dojemný, ale taky neskonale vtipný a zábavný masakr, který můžu sjíždět pořád a pořád dokola. (18.06.2020)

Z počátku velmi nepředvídatelné, barevné a téměř do posledních chvil zábavné. Už od prvopočátku lze však cítit, že funkčnost Akame ga Kill poněkud drhne, jelikož je nepříliš originální, nerozhodné a chvílemi neví, čím chce být. Jeden z plusů, které bych rád zvýraznil, totiž schopnost likvidovat postavy za účelem zlepšení citového prožitku, je postupem času bagatelizován, až někdy kolem dvacátého dílu překročí únosnou mez. Smrti přestávají být překvapivé nebo silně budící emoce, prostě dělají z hlavní postav součásti statistiky, paradoxně za doprovodu dojemné hudby a pokud možno neuvěřitelně patetických nebo srdceryvných frází. U takových seriálů se chci bavit, ne znuděně očekávat "kdo umře tentokrát". (15.12.2014)

Ach jo, několik let mi trvalo, než jsem se skutečně dokopala k něčemu, co jsem si před 6 lety uložila v paměti a jehož název mi neustále zněl v hlavě, ale nikdy na toto dílko nebyla správná nálada nebo čas. Zase jsem se nestarala, do čeho jdu, protože cokoliv, co jsem si před lety zapsala nebo zapamatovala, "musí být přece dobré". No, ale Akame ga Kill nám lehce drhne. Kdyby Esdeath dostala více prostoru - hmmm.. ale jako jo, násilí pěkné, krev pastva pro oči, boje vcelku povedené. Docela se mi i líbil onen "zvrat" v prvním díle se šlechtičnou-samaritánkou, která samaritánka až tak úplně nebyla. Co mě ovšem mrzelo, byla Akame sama... její postava byla vskutku zajímavá, ale až takovou hloubku, jakou jsem od ní očekávala, neměla. To bylo jen samé "eliminovat", "eliminovat" a "eliminovat" a občas nenažranost.... O důvod víc, proč se zamiloval do Esdeath (aneb když hlavní hrdina musí mít opět harém, ale tady si ho chce uzmout ledová královna jenom pro sebe... jenže on jí pořád utíká). A poslední věc, která mě trochu odpudila a trošku i naštvala (SPOILER ALERT) byla smrt právě hlavního hrdiny Tatsumi... to se dělá? To tam nezařvalo už dost lidí?! A potom Esdeath?! No, nezbláznili se?! Ale na druhou stranu to je anime o zabijácích, tak co bych čekala, jen to bylo takové random prostě :D (KONEC SPOILERU). No, ale vcelku se to udrželo v kladných číslech a těch odřených 7,5/10 si to myslím si zaslouží. (27.12.2020)

Než jsem začal psát komentář, musel jsem prostě počkat na konec. To je z důvodu, že mě tohle anime pokaždé dokázalo něčím překvapit. Kdybych měl svůj názor shrnout do jednoho souvětí, vypadalo by to asi takhle: Je to super, ale je to vlastně i docela blbost. MÍRNÝ SPOILER Konečně anime, kde si člověk nemůže úplně říct „Dobře, tohle je hlavní postava - ta přežije všechno." Ono se tam umírá a ne zrovna málo. Je to vlastně takový George R. R. Martin v japonském stylu. Boje jsou hezky udělané, není to taková ta Dragon Ball nuda. Co se mi ovšem dost nelíbilo byly ty kecy. Každý furt mele něco o morální stránce a každý furt někomu něco vyčítá. To by tak nevadilo, ale ono to často zní opravdu kýčovitě. Nebudu si nic nalhávat, scénáře v anime většinou nebývají nějak extra kreativní, ale tohle byla tedy síla. Akame ga Kill! ovšem není žádné intelektuální anime, tudíž toto se dá jakž takž ještě překousnout či přeskočit. Mimo to si myslím, že čtyři hvězdy jsou zasloužené. (15.12.2014)

Gigantismus. Jediné co z toho na konci zůstane. A přitom se to prvních pár dílů tváří, že by to mohlo mít lidské rozměry. Tipuju že mladí Japonci si na tomhle léčí své komplexy méněcennosti. Hlavní hrdina je otravně správňácký, vždy na straně slabších, žen a dětí. Když už zabíjí tak jen tehdy pokud neexistuje jiná možnost. To samé platí o celé sebrance Night Raid. A jak už to bývá - všechny holčiny se do tohohle Marka Dušína platonicky zamilují (přičemž se samozřejmě "vysloví" až na smrtelné postely). Co na něm sakra všechny vidí? 170cm; 50 kilo i s brněním >> Nepřemýšlejte o tom. Je to ANIME. Tady si mladí japonští introvertní klučini plní své mokré sny. Animace strašná - růžové, zelené, žluté, červené, modré, fialové vlasy/oči. Gigantická prsa všech ženských hrdinek. Když se poprvé objeví na scéně Night Raid, máte pocit že utekl cirkus z blázince. Na druhou stranu, to nemá vyloženě černobílé postavy (vyjma pár zvrácených hajzlíků), takže snaha o padesát odstínů šedi alá Hra o trůny tu byla. Celá ta koncepce 45 říšských zbraní mi až nápadně připomínala Fullmetal Alchemist a Naruto (každý má jednu svou specifickou zbraň/nadání). Vlastně když se nad tím zamyslíte, tak je to obyčejné schématické Shōnen pro patnáctileté puboše, které se jen prostřednictvím násilí, nejednoznačnosti dobra/zla a umírání hlavních postav snaží dostat do vod sofistikovanější/dospělácké zábavy. Každý další patetický monolog to ale zase srazí zpátky. I tak to nebyla vyložená ztráta času, a vyskytují se tu i chvíle kdy to sklouzává do ztřeštěné japonské anime grotesky s dobrými vtipy, takže se to dá těch 24 dílů vydržet. Ale některé věty jsou vyloženě na zabití. Tečka. 60 % (12.12.2015)