Obsahy(2)
Pan Badii je muž ve středním věku, který se chce zabít. Objíždí Teherán a jeho okolí v otlučeném range roveru a hledá někoho, kdo by mu v posledních hodinách života asistoval. Jediným jeho úkolem bude podívat se druhý den ráno do vykopané jámy uprostřed pustiny, kam chce Badii na noc ulehnout. Pokud nebude jevit známky života, má dotyčný jeho tělo zahrabat, v opačném případě mu má pomoci ven. Zatímco mladý kurdský voják a afghánský seminarista nechtějí ani za velké peníze prokázat Badiimu neobvyklou službu, starý turecký preparátor neochotně souhlasí s tím, že jeho tělo zkontroluje. Také se však nejprve pokusí Badiiho přesvědčit, aby si odchod ze života rozmyslel, a na dohodu přistoupí jen kvůli své nemocné dceři, na jejíž léčbu potřebuje sehnat peníze. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (67)
Pravda je, že výjimečně mívám filmové chuťové pohárky zmrtveny, podladěny, jako by pozbyly chuti i chuti ochutnávat, jako by na okamžik odložily služební uniformu smyslu – Chuti; zčistajasna, („k smrti“) znaveny vnímáním filmové dužiny i narážením na nestravitelné pecky, makabrózně zsinají. Jenže pak se člověk zahledí na komentáře, začasté delikatesní, myšlenkově sbratřené plody šrotujících mozkoven, - a zas je při chuti. Nedošlo k tomu v případě filmu Chuť třešní, ale píšu to doznání/vyznání intuitivně k němu; snad by mi Kiarostami odpustil, že s jeho filmem vůbec nesouvisí. ()
Vyprahnuté, prašné iránske pláne bez kvapky vody. Kamera s minimom pohybu. Žiadna hudba. Svet bez emócií, bez farieb. Solventnejší muž v strednom veku, samovrah, hľadá v tomto prostredí niekoho, kdo by ho bol ochotný nadchádzajúcu noc za tučnú finančnú odmenu pochovať. Nezáleží na tom, prečo to chce - a ani sa o nedozvieme. Abbas Kiarostami nerád manipuluje city diváka, rád ho necháva iba pozorovať a skladať si myšlienky. Čo robí tento film zaujímavým, že som od neho nemohol odtrhnúť oči? Keby som sa mi to podarilo odhaliť, opadlo by z neho kúzlo, ktorým disponuje. V každom prípade, prvý krát som bol kvôli filmu po jeho skončení smädný. ()
Nadhera : Kiarostami ako reziser je artak, artovy reziser mi tymtopresme zasmakoval - vyprahnute prasne iranske cesty, existencialna uvaha o zivote a smrti, antiteza tzv. road movie. Oslovila ma teza : solventny chlap hlada spolupracovnikov na samovrazdu, aby ho mohli poriadne pochovat. Kiarostami ma fajnu kameru, experimentuje s dialogmi a divak je svedkom jak su ludia rozni - zaznamenava rozne rakcie na svoju samovrazdu. Urodnu podu u mna ako artoveho divaka si film ziskal pomalym tempom, minimalistickym vypravanim a absenciou deja, drsnych akcnych scen a drsnych /casto pohlupejsich/ dialogov . 94 % ()
Tenkrát v Anatolii o čtrnáct let dříve a je snad zřejmé, že Nuri Bilge Ceylan tvorbu Abbase Kiarostamiho dobře zná. Chuť třešní spojují s „Anatolií“ podobný charakter krajiny, klidná vyčkávací atmosféra a především dlouhé statické záběry. Kiarostami (s nímž se na festivalu můžete osobně setkat) tu v myšlenkách a slovech k rozhodnému kroku odhodlaného muže odhaluje základní problém každého náboženství: i striktně zakázané chování je (vnitřně) obhájitelné, pokud se na něj podíváte pod jiným úhlem… LFŠ 2012. ()
Rozvláčný film, který měl zjevně působit meditativně a měl být postaven na dialozích, mi nakonec zůstal v paměti především díky výbornému obsazení a výkonu herce v hlavní roli a díky několika dalším hereckým výkonům. Problém jsem měl snad jen s několika až iritujícím způsobem otravnými dialogy a podivným zakončením, které jsem zřejmě nepochopil, ale dojem z příběhu mi nezkazil. Kiarostami určitě umí lepší filmy, tohle potěší, ale nenadchne. 7/10 [LFŠ 2012] ()
Galerie (20)
Photo © CiBy 2000
Zajímavosti (1)
- Kiarostamí pracoval bez scénáře. Často filmoval každého herce v dialogu zvlášť, jako kdyby s nimi natáčel interview, takže se často na place ani nepotkali. [Zdroj: LFŠ] (Cimr)
Reklama