Kes

Dojemný i smutný příběh o zlomu v životě mladého chlapce, který vůbec není, jak dál. Až setkání s mladou poštolkou ho naplní zájmem a odhodláním pro něco, co do té doby vůbec nepoznal. V jeho tak těžkém světě, je to takové malé světýlko na konci tunelu. I kdyby mělo svítit jen pár dnů, či týdnů. Přejme mu to..... (12.02.2015)

Tenhle film jsem viděla dvakrát: jednou jako malá a po dlouhých letech, světe div se, na Nově a to dopoledne, a dvakrát jsem z něj byla totálně zničená ! Film se odehrává kdesi v Anglii, půlka města je nezaměstnaná, všude špína, zima. Rodina, kterou tvoří dva bráchové a matka, funguje z podstaty, protože nikdo nevydělává, matka domu tahá případné sponzory a tatínky, ale pořád se nedaří. Mladší z bráchů, introvert a samorost šikanovaný ve škole i v rodině, najde zraněnou poštolku (ornitologové prominou, jestli to je jiný pták), pojmenuje jí Kes, věnuje jí všechen čas a ona se stane středobodem jeho života a jediným, zato skutečným, přítelem. (08.03.2005)

Film Kes nesklamal, ale naplnil moje očakávania trochu v inom smere. Rozhodne som čakal viac scén z prírody a spoločných scén s dravým vtákom. V skutočnosti je Kes sociálnou drámou z Anglicka 60-tych rokov a dravý vták je iba malým spájacím prvom, v ktorom malý chlapec našiel svoje útočisko pred mizernou situáciou v škole i rodine. Herecky dobre obsadené i zahrané, najlepšie však funguje atmosféra, ktorou si urobíte obraz o vtedajšom živote v Anglicku. 80%. (12.09.2015)

„Nikdy nepohrdej, byť těmi nejmenšími, kážu. Mají v nebi své anděly strážné, kteří neustále hledí do tváře Otce nebeského. Třeba muž, který má sto ovcí. Ztratí-li se jedna, opustí těch 99 na pastvě a jde hledat tu ztracenou. Když ji najde, tak věřte, má větší radost z téhle ovce než z těch, co se neztratily. Stejně tak není vůlí nebeského Otce, aby se ti nejmenší ztratili.“ Po jistých zkušenostech s filmy Kena Loache jsem myslel, že už vím, do čeho jdu, přesto přesně v těch momentech, kdy Billy tráví čas s Kesem (asi nejhezčí scény), jako by na režisérskou stoličku na chvíli usednul Vláčil či Kachyňa. Jinak je ale ten Loachův režijní rukopis znatelný, znovu jde cítit silný sociální podtext a věci s ním spojené. Ačkoliv je pravda, že cesta k hlavnímu hrdinovi pro mě tentokrát byla malinko trnitá. Billy totiž není žádným prototypem nevinného dítka, které se dostává do problémů bez svého přičinění. Naopak, mnohdy si za příkoří může sám, a pro lež či krád…ehm, výpůjčku rozhodně nejde daleko. Přesto je konec v jistém ohledu emocionálně až zdrcující…dám slušné 4*. (11.07.2024)

Prostredím a spôsobom vizuálneho opisovania, je to underground. Ale Loach s Mengesom dokázali z inak banálnych každodenností vštiepiť jednotlivým sekvenciám vysoko umelecký náhľad. Málokomu sa to podarí v takých inštanciách a odovzdávať plody poznania skrz cyklické, štylizované zábery vidieka - ako dáky magnetický vnem. Zaujímavé sú aj tie dynamickejšie, ťahané šoty, ktoré síce režisér tak často nepoužil, ale ak áno, väčšinou sa mu podarilo uzurpovať takú tú pocitovosť tunelového videnia nielen postavám, ktoré ním prechádzajú, ale aj bezprostrednému divákovi - pozorovateľovi. Čo sa týka dispozičnej výbavy, postavy sú rovnocenné v zmysle priestoru, rozhodne však komplikované a agresívne (so sklonmi k šikanii) a to jak medzi mladými, tak i v prostredí dospelých "intelektuálov". Opäť raz je teda názov diela symbolikou. Kes je jastrab, nevinný ako jeho priateľ Bill, oboch spája len vzájomný rešpekt, ktorý im okolitý svet inak neposkytne. Skrátka bezpátosný, ťaživý a bezprostredný zážitok, ktorého jedinou heroizáciou je schopnosť mladého chlapca vzdorovať v tomto pekle. Pekle, kde vás nečaká žiadna útecha, kde niet jediného náznaku prechodu zázračnej brány nádeje, do ktorej vo veľkej väčšine filmov tvorcovia hrdinom aspoň umožnia dotyk s touto hranou spásy. V Kesovi nič také neexistuje: http://www.9em.sk/britsky-film-kes/ (08.07.2015)