Gomora

Divíte se, proč mám v desítce právě Gomoru? Tahle bezútěšná, fascinující sonda do neapolského podsvětí uštědří bláhovým milovníkům corleoneovské romantity ránu mezi oči a nechá je válet mezi stříkačkami na místní skládce. Má ovšem sílu shakespearovké tragédie v tom nejsyrovějším podání. Chvílemi mi přišlo, jako bych se ocitla zpátky na rodném chomutovském sídlišti v 90. letech, včetně onoho ústředního drugdealerského paneláku (verzi od nás se říká Experimenťák). Akorát ta náboženská procesí se tam teda nedržela. Ale vážně, bez debat jeden z nejlepších a nejostřejších evropských seriálů. Pokud jste se mu zatím vyhýbali, zatněte zuby a jděte do toho. (10.06.2021)

„Svět se dělí na ojebávače a ojebávané“, vcelku trefně poznamenal v jedné ze svých paknih investigaytivní renegát Bobo Saviáno, který velmi precizně, přesvědčivě a pro sebe dost riskantně na dřeň odkopal koncentrovanou realitu současného neapolského dezorganizovaného zločinu, jenž pomalu prorůstá celým Schengenem. Satanžel psát o tom moc neumí a co do čtivosti jsou jeho knihy spíše smirkovým hajzlpapírem než literaturou a dost bolí. Bolel taky původní film Gomora, který se tvůrci snažili udělat přesně podle knihy a výsledkem byl jen rozpačitý, nekonzistentní a místy až otravný bezladoskladný chaos. Pak to ovšem vzal do svých geniálních rukou Štefan Solima, který ze Saviána zaplaťsatan jen informačně čerpal a nenechal jeho ego do ničeho kafrat, našež uplácal snad nejlepší (nejen)mafiánský seroš všech dob. Seroš plný výhradně zmrdů, zkurvenců, vypatlaných socek, jejich ještě vypatlanějších potratů, mocichtivých Babišů, bezskrupulózních narkáčů a jiných animálních hovad či ojebávačů bez jakékoliv úcty k životu, společnosti, řádu či čemukoliv jinému kromě peněz. Scénáristická i režijní genialitka na poměrně malém časovém prostoru ukazuje poutavě, záživně a surově nejen běžné praktiky Smolíkovic kočky v nejhnusnější evropské skládce Neapoli a naprostou bezradnost korupčně prolezlého státu s tím cokoliv udělat, ale také famózně mapuje pohnutky a patopsychologický vývoj všech zúčastněných hlavních bezcharakterů, aniž by to jakkoliv narušovalo spád a brutální obludnost děje. Ten sice v průběhu prozatímních čtyř řad začne být kapku šablonovitý – v rajónu relativně vládnoucí skupiny bezskrupulózních zmrdů se objeví ještě bezskrupulóznější zmrd, který se snaží stávající zmrdy ozmrdovat o drogy / prachy / území / moc, ovšem i tak to skoro nejde vypnout, a ten neustálý vražedný boj zkurvenců o rajóny a vliv je až návykový a způsobuje kruhy pod očima. Může se stát, že k některým z těch zmrdů časem přilněte a začnete jim i fandit, ovšem Štefan se z nich rozhodně nesnaží dělat kůl Pačíny a dobré a spravedlivé mafoše, a vždy v pravý čas pravidelně zatáhne za zmrdí brzdu a naprudko vám připomene, co je to ve skutečnosti za animální zmrdy. Totální zmrdská dokonalost a děsivé memento, kam až se to může zvrhnout ve státě, jemuž vládne nenažraná zkorumpovaná hrabivá kunda, co skoupila média, a zneužívá jej výhradně pro své vlastní obohacení! (26.05.2020)

Jako první mě napadlo, že členové Camorry nemají vkus. Teplákovku pokládají za společenské oblečení, v domě je pozlacené všechno od rámu televize po záchodovou štětku a kdo nemá v uchu diamantovou náušnici, jako by nebyl. Pak se děj rozběhl a já jsem podobné úvahy pustil z hlavy. Neapolská mafie je parta opravdu drsných chlapů, kteří žijí podle svého vlastního kodexu. Ten stojí na třech pilířích - loajalita ke klanu, láska k rodině, víra v Boha. V tomto pořadí. Vše ostatní je slabost. Zapomeňte na Kmotra a jeho téměř romantické líčení mafiánských praktik. Gomorra ukazuje podsvětí v celé jeho syrovosti, odpornosti a nekompromisnosti. Pro spoustu lidí to může být problém, protože se není s kým ztotožnit. Všechny postavy jsou záporné, nemorální, špatné a jejich neúspěch je zisk pro společnost. Vtip je v tom, že sledujete "svoje" zlé bojující proti zlým, jejichž příběh neznáte. Postavy si tuto ironii pochopitelně neuvědomují, při pohledu zvenčí je ovšem nepřehlédnutelná. Gomorra je těžko stravitelná, jak pro svou morální relativitu, tak pro svůj občas až dokumentární styl. Nedává odpovědi, neidealizuje ani neodsuzuje. Nezúčastněně popisuje tu část společnosti, kterou by většina lidí pro svoje vlastní dobro nejraději sprovodila ze světa. Díky vynikající atmosféře, skvělým hereckým výkonům a zdrcujícímu ději je ovšem vysoce návyková. (11.10.2016)

Za mě opravdu nejsilnější seriál o italské mafii všech dob...Chobotnice s Catanim byla hodně dobrá, ale Camorra Neapole je prostě lepší...Ta atmosféra je prostě šílená, postavy jsou dokonalé a děj...no prostě asi, ze života...A Ciro a Genny jsou jako dvojice nejdřív spojenců, pak nepřátel a posléze zase respekt mezi sebou, no prostě neuvěřitelně silný seroš...Lepší jsem dlouho neviděla...Za mě 90% (08.05.2020)

Hra o trůny na mafiánsky spôsob. S postavami si servítky nikto neberie. Smrť strieda smrť. Prestrelky vyzerajú a znejú lepšie než z Hollywoodu. Ďalším plusom sú herci a prostredie sídlisk. Odohrávajú sa tu presvedčivo pôsobiace kšefty a vybavovačky. Miestami dostávate súboj gangov pomaly ako v Záhade hlavolamu, len samozrejme oveľa krvavejšieho charakteru. Drsné, bez cenzúry, bez kladných postáv či sympatických postáv. Zmrdi proti zmrdom vo svete, kde prežije len ten najkrutejší. Len tých dielov malo byť menej. Gomora rieši minimálne pocity postáv (na rozdiel od Rodina Sopránů) a takmer vôbec nerieši políciu, vládu (na rozdiel od Narcos). No aj tak série zbytočne naťahujú čas. Ale to bude talianske dedičstvo ešte z čias Corrada Cattaniho (Chobotnice). Najlepší mafiánsky seriál? Ano!...veľká škoda poslednej 5. série, kde žiadna postava nevidí za najbližší roh, v každej tretej scéne niekto zomrie, alebo zmení kabát. Blbosť a teatrálnosť víťazí nad všetkým. Nevydarená tečka. (13.04.2020)